Rakouský císař Ferdinand I. (1793–1875) schválí 3. srpna 1842 návrh zřídit železnici z Olomouce do Prahy. Umístění a kolejiště první pražské stanice parní dráhy (dnešní Masarykovo nádraží) navrhne železniční inženýr Jan Perner (1815–1845).
Výhodou její polohy je blízkost celnice, expedice poštovních vozů i skladiště tabáku. Stavbu včetně budov výtopny, vodárny a vlečky do celnice u Hybernů zvládnou v letech 1844–1845 za rekordních devět měsíců.
Nádraží má šest kolejí, tři pro osobní a tři pro nákladní dopravu. Uzavírá je šest bran, které se kvůli zlodějům na noc zamykají.
První zkušební jízda
„V pondělí totiž, dne 4 t. m. přikvapil skutečně první parní vůz Čechy k naší posvátné, staroslavné Praze na první zkoušku poslední části dráhy železné moravsko-české,“ informuje veřejnost 7. srpna 1845 časopis Kwěty.
Jde zatím jenom o zkušební jízdu z Pardubic, a proto dodává, že „slavnosti veškeré přímo zakázány a teprv ke dni 20 t. m. zůstaveny jsou.“
Ověnčený a slavnostně národními barvami ozdobený vlak Pražané skutečně uvítají 20. srpna 1845.
Pravidelně se mohou svézt od 1. září 1845.
Zajímavosti
Habsburský monarcha František Josef I. (1830–1916) vystoupí na perón 3. června 1854 se svojí novomanželkou Alžbětou (1837–1898). Právě prožívají líbánky a na svatební cestě zamíří nejdříve do Čech.
Snaha pražských radních o srdečné přivítání ale upjatého Františka, uvyklého strohé dvorní etiketě, hodně překvapí. Při jeho další návštěvě 2. února 1876 už pro jistotu uvítací ceremoniál u vlaku probíhá přísně podle pravidel. Panovník má navíc k dispozici salónek.
Názvy
Stanice si užila své s přejmenováváním. Původní název zněl nádraží Praha, v roce 1862 k němu přibylo státní. Po vzniku samostatného Československa dali radní přednost prezidentu Masarykovi.
Ten ale ve štítu vydržel bohužel jen do roku 1940, kdy Němci nařídili změnu na Hybernské (irské podle irských františkánů, kteří se v ulici usadili). Po válce se jeho jméno na osm let vrátilo, ale v roce 1953 ho vymazali komunisté. Až po roce 1990 patří opět Masarykovi.
