Na léto zmizet z rozpáleného města na venkov? Tato myšlenka není výdobytkem moderní doby. Už v 19. století začínají lidé objevovat kouzlo takzvaných letních bytů – sezónního stěhování za čerstvým vzduchem, klidem a přírodou. Skutečný rozmach ale přichází až za první republiky.

S větším množstvím volného času a rostoucí životní úrovní vyrážejí z měst úředníci, učitelé, lékaři, podnikatelé i celé rodiny. Léto na venkově se stává fenoménem, který má svá pravidla, oblíbené destinace i své hvězdy.

Jak vlastně fungoval „letní byt“, kam se jezdilo nejčastěji a které známé osobnosti si bez něj nedokázaly prázdniny představit?

Léto na venkově

Krátké výlety za město lidem brzy přestávají stačit. Kdo může, sbalí kufry a na celé léto se přesune na venkov. Letní byt většinou znamená pronájem jednoho nebo několika pokojů u místních hospodářů, často bez velkého pohodlí, ale s něčím mnohem cennějším:

tichem, zelení a čerstvým vzduchem. Zatímco děti a matky zde tráví týdny nebo i celé prázdniny, otcové mnohdy zůstávají kvůli práci doma a za rodinou dojíždějí jen na víkendy. Postupem času se z praktického řešení stane i určitý společenský status.

Kdo si může dovolit víc, ten už nezůstává jen u pronájmu, ale pořídí si vlastní vilu, chatu nebo chalupu. A právě tehdy vzniká tradice pravidelných letních návratů na stejné místo, kterou známe dodnes.

Kam za odpočinkem?

Největší rozmach zažijí rekreační letoviska v okolí velkých měst, především Prahy. Právě tady vzniknou místa, která se stanou symbolem prvorepublikového léta.

Podél řek vyrůstají vily, penziony i skromnější ubytování a každé z těchto míst má svůj osobitý půvab.

Směrem na jih a jihovýchod láká Posázaví se svými lesy a romantickými zákoutími (kde jsou vyhlášeným letoviskem třeba Senohraby), na jihozápad pak oblast kolem Berounky, kde se postupně proměňují v oblíbená letoviska obce jako Řevnice, Dobřichovice nebo Všenory.

Zvláštní postavení si brzy získají Černošice, které se stanou vyhlášenou adresou pro ty, kdo chtějí být tak trochu „vidět“. Letní pobyt zde ve své době není jen o odpočinku, ale i o společenském životě.

Vznikají restaurace, říční lázně, sportoviště a promenády, kde se potkávají hosté z města. Podobnou atmosféru však nabízejí i další místa. Ať už jde o klidnější vesnice, nebo rušnější letní centra, jedno mají společné: slibují únik z městského shonu do přírody.

Hvězdy na dovolené

Na venkov za odpočinkem vyrážejí i herci, spisovatelé, umělci a intelektuálové. Někteří vyhledávají rušnější letoviska, jiní naopak místa, kde mají klid na práci i odpočinek.

Třeba elegán prvorepublikového filmu Oldřich Nový (1899–1983) si oblíbí prostředí středních Čech, kde roky tráví čas nejen na chalupě ve Voznici u Dobříše (později se přesune do obce Kuklík na Vysočině), ale i mezi přáteli, třeba na místních koupalištích.

A není zdaleka sám, kolem Prahy i v dalších regionech se během léta potkávají jména známá z divadelních plakátů i knižních obálek.

Karel Čapek (1890–1938) má své milované letní sídlo ve Strži u Staré Huti, kde hostí řadu intelektuálů a vzniknou zde jeho nejslavnější pozdní díla, jako je Válka s Mloky, Bílá nemoc nebo Matka.

Oblíbená jsou také místa na Moravě, například okolí Bílovic nad Svitavou, které tehdy přitahuje spisovatele, básníky i výtvarníky, nebo Beskydy a jejich podhůří kvůli čerstvému vzduchu a lidové architektuře.

Místní si pro letní hosty brzy najdou vlastní označení, říkají jim „lufťáci“. Přijíždějí z měst „na vzduch“ (tzv.

luft) s kufry, dětmi i jiným tempem života a na pár týdnů se stanou součástí místního života – pomalejšího, klidnějšího a o něco voňavějšího než ten městský.