Válka předpokládá, že voják ví, na koho míří. Jenže ve tmě, mlze, kouři nebo naprostém chaosu bojiště někdy hranice mezi přítelem a nepřítelem mizí. Potom se stane něco absurdního: armáda začne bojovat sama se sebou.

Některé podobné případy končí několika raněnými, jiné mají tragické následky. Jeden z nich se dokonce odehrává bez jediného nepřátelského vojáka v dohledu.

Je noc z 21. na 22. září 1788 a rakouská armáda postupuje u Karánsebeše proti Osmanům. Právě tady vzniká jeden z nejbizarnějších příběhů vojenských dějin. Podle tradičního vyprávění si část jezdců opatřuje kořalku a vojáci pěchoty chtějí svůj díl.

Hádka přerůstá ve střelbu a mezi jednotkami se šíří poplach, že útočí Turci. V nastalém zmatku rakouské oddíly začínají považovat vlastní vojáky za nepřítele a střílejí po sobě. Do chaosu se zapojuje stále více jednotek a nakonec se rozpadá celá část armády.

Ráno přicházejí Osmané a obsazují Karánsebeš prakticky bez skutečného boje. Příběh je ovšem potřeba brát s rezervou: podrobný popis událostí pochází až z pozdějších pramenů a historici upozorňují, že tradiční verze může být výrazně přikrášlená. Samotný incident s chaosem a vlastními ztrátami je ale doložen.

Generála považují za nepřátelskou jízdu

Na kalendáři otáčíme list s datem 2. května 1863 a americká občanská válka vrcholí u Chancellorsville. Konfederační generál Thomas „Stonewall“ Jackson (1824-1863) právě vede jeden z nejúspěšnějších manévrů celé bitvy.

Po setmění vyráží se svým štábem na průzkum a při návratu se dostává před vlastní linie. V husté tmě však vojáci 18. pluku Severní Karolíny nedokážou poznat, kdo se k nim blíží. Myslí si, že jde o seveřanskou jízdu. Zazní střelba.

Jackson je zasažen třemi kulkami, jedna z nich mu roztříští levou paži. Vojáci si dokonce nevěří ani poté, co zraněný důstojník volá, že střílejí do vlastních. Paži generálovi amputují, ale během zotavování dostane zápal plic a 10. května umírá.

Ironií osudu tak slavného velitele nezabíjí nepřítel, proti kterému právě vede vítěznou operaci, ale vlastní muži.

Dvě obří lodě se navzájem zničí

Ještě děsivější omyl přichází 12. července 1801 během druhé bitvy u Algeciras. V noci se britská loď HMS Superb probíjí kolem francouzsko-španělské eskadry a využívá tmy i zmatku. Španělská Real Carlos po britské palbě hoří.

Z dálky ji však posádka sesterské lodi San Hermenegildo považuje za nepřátelské plavidlo a zahajuje palbu. Real Carlos odpovídá. Obě obrovské lodě se navzájem ostřelují, nakonec se srazí a plameny přeskočí z jedné na druhou.

Požáry pronikají k prachárnám a obě plavidla explodují. Zahyne více než 1700 námořníků. Zvláštní případ se odehrává také o více než století později.

V lednu 1918 se při nočním cvičení britského námořnictva u ostrova May Island srazí několik vlastních lodí a ponorek. Nejde o bitvu a nikdo nevystřelí, přesto během série kolizí zahyne 104 námořníků. Válka tak někdy ukazuje svou nejpodivnější tvář: voják nemusí mít před sebou nepřítele, může se stát obětí vlastního vojska.