Písař sedící se zkříženýma nohama na zemi si na stehnech vypne plátěnou suknici. Jako na podložku si na ni položí list papyru vyrobený ze stejnojmenné rostliny. Ještě než začne psát záznam o průběhu stavby pyramidy pro faraona, musí vzít do ruky stonek trávy sítiny a rozkousat jeho seříznutý konec.

Tak si vyrobí jednoduchý štěteček.

První pyramidy, symboly starověké egyptské říše, se jako první objevují v Sakkaře (asi 30 km jižně od Káhiry) v podobě stupňovité Džoserovy hrobky (panovník Džoser vládl 2690/2640-2670/2620 př. n. l.).

Odkud se ale berou tyto mohutné jehlanovité stavby, které v sobě důmyslně ukrývají ostatky dávných faraonů? Jejich budování vyžadovalo staleté zkušenosti. Německý egyptolog Karl Richard Lepsius (1810–1884) za jejich předchůdce považuje mastaby, stupňovité hrobky arabských hodnostářů.

Důkazy, že to je pravda, ale přináší teprve další z vědců, britský archeolog Walter Bryan Emery (1902–1971). Svými vykopávkami v Sakkaře v letech 1935–1956 opravdu dokáže nápadnou podobnost egyptských a arabských staveb.

Armáda: Bojovníci z nutnosti Egypťané se chtějí věnovat hlavně své půdě a jejímu obdělávání a na válčení nemají chuť. Jenže okolnosti, především výboje z území Asie, je donutí, aby si vytvořili vlastní armádu.

Důstojníci pocházejí z vrchnosti, obyčejní pěšáci z chudiny. Odměnou za válečnou službu se stává půda, královská garda má ovšem nárok i na příplatky v podobě obilí a masa. Povolání voják často bývá dědičné.

O tom, že Egypťané nebyli žádní velcí válečníci, ale svědčí i to, že ze začátku měli velmi jednoduché vybavení. Musel jim stačit dřevěný štít s volskou kůží, meč a kopí. Bojové vozy nebo koně začali používat teprve tehdy, když je uviděli při bojích s jinými národy.

Balzamování: Mozek se protáhne nosem Balzamovači se právě chystají ke své práci. Mají před sebou tělo zemřelého faraona. Nejdříve pomocí nosní dutiny odstraní mozek. Potom speciální tekutinou vypláchnou prázdnou lebeční dutinu.

Vzápětí si jeden z mužů nachystá ostře zabroušený kámen a rozřízne s ním břicho. Ostatní pak opatrně vyndávají ven jednotlivé orgány. Uvnitř zůstává jenom srdce a ledviny, ostatní orgány se umístí do nádob zvaných kanopy.

Do otevřené a vyprázdněné břišní dutiny balzamovači potom vloží vonné rostliny, jíl a trávu. Dalších 70 dní budou tělo natírat přírodní solí natronem (směs dekahydrátu uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného) kvůli úplnému vysušení.

Pak se tělo ošetřené pryskyřicemi a olejem zavine do lněných obinadel bílé barvy. Při zavinování se mezi jednotlivé vrstvy kladou různé amulety. Oční víčka se zatíží kameny. Nyní je tělo připraveno na posmrtnou cestu.

Daně: Platí se třetina úrody Vysoký úředník pomalu sčítá stádo dobytka, které patří jednomu bohatému zemědělci. Opakuje tento proces každé dva roky a na jeho výsledku závisí, jak vysoké bude zemědělec platit daně.

Pokud ale faraon chystá nějakou nákladnou stavbu jako například hrobku v podobě pyramidy, probíhá sčítání každým rokem. Kromě toho se zdaňují pozemky ve formě odhadované jedné třetiny nebo jedné pětiny výnosu.

Na cestách se platí i různá mýta nebo cla, jež obvykle tvoří asi jednu desetinu hodnoty zboží. Jakmile ale má faraon nedostatek peněz, sáhne i k vyhlášení mimořádných daní.

Hieroglyfy: Magie skrytá v písmu Malíř vytváří v roce 1500 př. n. l. na stěně hrobky zvláštní znak. Podobá se kříži s delším svislým ramenem, na jehož konci je kapka obrácená dolů. Jde o symbol Anch, který namaloval přímo k vládcově nosu a symbolizuje tím, že egyptský panovník bude žít věčně.

Hieroglyfy, písmo, které Egypťané začínají používat už někdy kolem roku 2900 př. n. l. má pro obyvatele nilské delty kromě písemného dorozumívání také magický význam. Obyvatelé říše věří, že přečtení nebo zapsání hieroglyfu aktivuje jejich duchovní sílu.

Anch značí trvalý život, Seneb, jakási hůl zatočená doprava, zase symbolizuje zdraví. Skarab je znamením znovuzrození. Nefer v podobě loutny pro změnu vytváří rovnováhu formy a harmonie, značí krásu, štěstí a dobrý osud.