Čekání na odbavení, čekání na kontrolu, čekání na vpuštění do letadla. Každodenní letištní evergreen s jediným cílem – dostat se do dopravního prostředku, který vás přenese do cíle. Ale i cesta kovovým ptákem je plná zajímavých příběhů. Nevěříte?

Perlička č. 1: Do letadla vstup zakázán

Máte platnou letenku i palubní vstupenku, i přes to vám letištní personál může zakázat vstup do letadla. Jak to? Ten, kdo si dopřeje před odletem pár panáků na uvolnění, ale nakonec to přežene, s největší pravděpodobností nikam neodletí.

Opilost je totiž důvodem k odepření přístupu na palubu. Stejně nekompromisní jsou pravidla i v případě, že se někomu udělá špatně. „V dnešní době existuje nulová tolerance k lidem, kterým je špatně a například zvrací,“ prohlašují letušky.

Na černé listině je také agresivita nebo fyzické obtěžování, ať už personálu nebo cestujících.

Perlička č. 2: Na jídlo si nestěžujte!

Každý den se od země odlepí na 120 000 letadel. Nejhorší noční můrou každého pasažéra však není havárie, ale obyčejné jídlo!

Většinou jde totiž o předvařené a připravené pokrmy, které se vrazí do mikrovlnky a do několika minut podávají.

Důvod, proč ale i sebelákavější kulinářské dílo vlastně nijak nechutná, neleží až tak na talíři, ale v našich chuťových pohárcích.

„V 35 000 stopách (10 668 metrů, pozn. red.) nad zemí je první věc, která odchází, vaše vnímání chutí,“ prohlašuje ředitel kulinářského vývoje Lufthansy Grant Mickels.

Podle provedených studií se naše vnímání sladkého a slaného sníží zhruba o 30 procent. Z lékařského hlediska se naše pohárky chovají jako bychom měli silnou rýmu. Snížená vlhkost vzduchu také přispívá k vysušování nosní sliznice, což chuti také nijak nepřidá.

Perlička č. 3: Pilot, ten těžký život má

Zatímco strava je pro všechny pasažéry stejná, piloti mají drobnou výjimku. Když jeden dostane pod nos rybu, druhý automaticky vyfasuje kuře, i kdyby sebevíc protestoval. Co kdyby byla porce zkažená?

Jen v roce 2010 je ve Velké Británii evidováno na 32 podobných případů. Vyhýbat se piloti musí zejména tepelně neupravenému ovoci a zelenině. Povinný je i rozestup mezi jídlem hlavního pilota a ostatních členů posádky. Ideálně by mělo jít o 30 minut.

Stejně tak jsou piloti limitováni, co se konverzace týče. Pokud by si chtěli něco říct v době vzletu a přistání, mají smůlu. Pravidla to přísně zakazují. Jakmile však letadlo vystoupá nad 3000 metrů, má konverzace zelenou.

Perlička č. 4: Zubatá s kosou řádí i nahoře

Z 1200 nahlášených nouzových situací u 500 leteckých společností v letech 2008–2010 vzejde 36 úmrtí. Stává se to zřídkakdy, ale nikdo neví, kdy zubatá vlastně udeří.

Pokud se tak stane, musí piloti společně s letovým provozem určit, zda letadlo přistane na nejbližším letišti nebo bude pokračovat do cílové destinace. Hlavní roli v rozhodování hraje zejména poloha letadla a příčina úmrtí.

Pokud situace a kapacita letadla dovolí, přemístí letušky tělo zemřelého do volné řady. V opačném případě zemřelého připoutají a pro jistotu zakryjí dekou. Za mrtvého je však cestující uznán až po přistání. Ačkoliv mají piloti během letu silné pravomoci, stanovení smrti k nim nepatří.