Domů     Dva roky prázdnin po tongijsku: Jak šestice chlapců přežila na pustém ostrově
Dva roky prázdnin po tongijsku: Jak šestice chlapců přežila na pustém ostrově
21.6.2025

Dobrodružné romány často inspirují, ale jen málokdy se jejich příběhy stávají skutečností. Představte si ale, že by skupina chlapců skutečně ztroskotala na opuštěném ostrově, daleko od civilizace. Přesně to se stalo před šedesáti lety šesti mladíkům z Tongy.

Jejich neuvěřitelný příběh o přežití, odvaze a kamarádství, plný útrap i triumfů, vám ukáže, že lidská vůle je silnější než nepřízeň osudu.

Přežití v divočině

Skutečné Dva roky prázdnin: Z příběhu chlapců, kteří přežili na opuštěném ostrově, mrazí

Kdo zná dobrodružný román Dva roky prázdnin od Julese Verna, ve kterém skupina chlapců ztroskotá na pustém ostrově, jistě se zamýšlel nad tím, jak by takový příběh vypadal ve skutečnosti.

reklama

Historie ale takový případ zná. Před 60 lety skončila na opuštěném ostrově šestice chlapců ze souostroví Tonga. Jak to dopadlo?

Když po dlouhých měsících chlapci spatřili loď, měli obrovskou radost.
Když po dlouhých měsících chlapci spatřili loď, měli obrovskou radost.

Je září roku 1966 a australský rybář Peter Warner se vrací domů. Rozhodne se vzít to oklikou, aby se podíval po dalších lovištích.

Když se přiblíží k odlehlému sopečnému ostrůvku ‚Ata, při pohledu dalekohledem ho překvapí, že na břehu vidí stopy ohně. Je to zvláštní, protože v této oblasti požáry samy od sebe nevznikají.

Ostrov je neobydlený a nemá dobrou pověst – před stoletím odsud všechny místní obyvatele unesli otrokáři. Potom ale Warner spatří nahou postavu s dlouhými vlasy. Ta okamžitě skáče do vody a plave k lodi. Krátce poté se objeví několik dalších.

Všichni něco volají. Když připlave první, velmi mladý muž, posádka se ho bojí a ani nespouští žebřík. Chlapec ale promluví anglicky. „Jmenuju se Stephen. Je nás tady šest a jsme tu už asi patnáct měsíců.“

Útěk z internátu

Příběh začal o více než rok dříve a o 160 kilometrů severněji, na ostrově Tongatapu. Skupina šesti chlapců ve věku od třinácti do šestnácti let tam tehdy chodila na přísný katolický internát v hlavním městě.

Hrozně se nudili, a tak se Mano, Sione, Stephen, Kolo, David a Luke rozhodli utéct. Jak jinak než přes moře. Od místního rybáře, kterého neměli rádi, si bez ptaní vypůjčili plachetnici, a vypluli – cílem bylo Fidži nebo možná Nový Zéland.

Pustit se na oceán nebylo tak šílené, jak by to mohlo znít vnitrozemským Evropanům – lidé z Tongy jsou s mořem sžití a plavit se na lodích se většina učí už odmala. Vyrazit na 700 km vzdálené Fidži ovšem už celkem ambiciózní bylo.

Zvlášť proto, že mladí námořníci neměli mapu ani kompas. Mysleli si, že to zvládnou s dvěma pytli banánů, několika kokosy a vařičem.

Týden o hladu

Zábava to přestala být už během noci. Přišla bouře, potrhala plachty a urvala kormidlo. Posádka zůstala kdesi uprostřed oceánu s neovladatelnou lodí. Strávili v ní nakonec déle než týden.

Zásoby jim rychle došly a po zbytek času se mladíci snažili lovit ryby a do skořápek od kokosů chytat dešťovou vodu. Po osmi dnech se konečně objevila naděje – proudy je nesly k jakémusi ostrovu. Když se přiblížili ke skalnatým útesům, byla už tma.

Na břeh museli vysílení chlapci doplavat. Loď se jim zachránit nepovedlo – roztříštila se o skaliska. Všichni ale byli naživu.

Kam se hrabe Robinson

Chlapci na kamenitém pobřeží našli ptačí hnízda a vybrali je. Syrová vejce a ptačí krev jim pomohly se zmátořit. Když sebrali trochu sil, zjistili, že po útesech se dá vystoupat na plochý, zalesněný vrch ostrova.

Tam také našli zbytky jakéhosi starého sídliště. Šlo o trosky vesnice Kolomaile, kterou před lety vyplundrovali otrokáři. Skupina tam našla hliněné nádoby, mačetu, a hlavně zdivočelé slepice, které jí pak zajistily obživu.

Chlapci prokázali šikovnost, kterou by jim záviděli leckteří zálesáci. Z vykotlaných stromů si vytvořili nádrže na dešťovou vodu, postavili si přístřešek a po čase se jim podařilo také rozdělat oheň.

Ten pak dlouhé měsíce hlídali – nejen proto, aby na něm mohli péct maso, ale také jím chtěli dávat signály případné lodi, která by po nich pátrala. Žádná se ale neobjevila a hoši se začali obávat, že na ostrově zůstanou navěky.

Je září roku 1966 a australský rybář Peter Warner se vrací domů.
Je září roku 1966 a australský rybář Peter Warner se vrací domů.

Zlomená noha srostla

Postupně vytvořili ohrádku na slepice a založili zeleninové záhony. Pravidelně se modlili, a časem začali také cvičit. Kolo dokonce vyrobil improvizovaný strunný nástroj. Jen funkční loď se jim postavit nepovedlo.

Sice na ně občas doléhala tíseň, stesk po domově i ponorková nemoc a stávalo se, že některý z nich odešel do lesa se vydýchat nebo trucovat, ale všechny konflikty nakonec dokázali vyřešit a celou dobu táhli za jeden provaz.

Stephen jednou spadl ze skály a zlomil si nohu, kamarádi mu ale pomohli do tábora. Zastali jeho díl práce a kurýrovali ho tradičními způsoby, které znali z domova. Za několik měsíců mohl zase běhat.

Na uvítanou do vězení

Když po dlouhých měsících chlapci spatřili loď, měli obrovskou radost. Rybáři byli nejdřív podezíraví. Když se dozvěděli, že hoši jsou z Tongy, testovali, jestli na fotce poznají svou královnu. Potom Warner zavolal vysílačkou do hlavního města.

Způsobilo to pozdvižení: rodiny už přestaly doufat, že jsou synové naživu. Na břehu na trosečníky už čekali šťastní příbuzní. A také policisté: nerudný soused chlapcům nezapomněl, že mu ukradli loď, a tak všichni hned skončili v base. Znovu zakročil Warner:

prodal australské televizi práva na zfilmování příběhu skupiny a částí získaných peněz je z vězení vyplatil. Po natočení filmu založil společnost na lovení humrů a hrdiny najal jako posádku na svou loď.

„Nebyli jsme tam rádi. Kdybyste nevěděli, kde jste a neviděli se s nikým z rodiny, myslím, že byste tam také nebyli rádi… Nebyli byste šťastní, dokud byste se nesetkali s rodinou.“ Mano Totau, z rozhovoru s novinářkou Kate Lyons

Příběh šesti chlapců z Tongy je dojemným svědectvím o síle přátelství, vynalézavosti a nezdolné vůli k přežití.

Jejich téměř biblické putování, které připomíná Verneův román, ukazuje, že i v těch nejbeznadějnějších situacích může lidská solidarita a odhodlání vést k zázraku.

Záchrana Petera Warnera a následné splacení dluhu svobody jen podtrhují výjimečnost tohoto příběhu. Je to připomínka, že i v odlehlých koutech světa se skrývají příběhy, které by neměly být zapomenuty.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Lifestyle
Proč si muži a ženy zapínají oblečení jinak? Za všechno údajně může ješitný Napoleon!
Vezmete do ruky pánskou košili a knoflíčky má na pravé straně. Sáhnete po dámské halence a najednou je všechno obráceně. Náhoda? Módní rozmar? Nebo snad tajné spiknutí krejčích, kteří chtějí lidstvu komplikovat život? Důvod sahá hluboko do historie a nabízí hned několik překvapivých vysvětlení. Jedno z nich dokonce posílá do hry samotného Napoleona I. Bonaparta! […]
Lifestyle
Kurt Cobain a Nirvana plná bolesti
Není roku, kdy by svět nešokovala zpráva o sebevraždě nějaké celebrity. Zdánlivě nepochopitelném činu někoho, koho miliony lidí obdivují, vzhlížejí k němu a často mu i závidí. V roce 1994 to byl frontman skupiny Nirvana. Svět se roztočí rychlostí, ze které zpěvák Kurt Cobain (1967–1994) dostává závratě. Album Nevermind katapultuje neznámou kapelu Nirvána na vrchol popularity, […]
Lifestyle
Proč je v jednom bytě útulno a v druhém jako na nádraží? Tajemství psychologie prostoru
Dva obýváky, stejná sedačka, stejný konferenční stolek, dokonce i totožná televize. A přesto se v jednom člověku okamžitě rozhostí příjemný pocit, zatímco v druhém má chuť zkontrolovat odjezdové tabule a pokračovat někam dál. Útulnost totiž nekupujeme v obchodě s nábytkem. Vzniká ze hry světla, barev, materiálů, zvuků a také lidské psychiky. někdy rozhoduje i zdánlivá […]
Lifestyle
Mrtví, kteří nosí dětem dárky, obří draci i hostina na hrobech. Bizarní podoba dušiček
Zatímco v Česku lidé zapalují svíčky, pokládají na hroby květiny a v tichosti vzpomínají na své blízké, jinde se svátek mrtvých mění v pořádně neobvyklou podívanou. Někde zesnulí údajně rozdávají dětem hračky a sladkosti, jinde se nad hřbitovy vznášejí obří papíroví draci nebo rodiny pořádají hostiny přímo u náhrobků. Smrt tu není jen důvodem k […]
věda a technika
Antika na cestách: Podváděli s taxametry už staří Římané?
Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla. Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti. Ve starověkém […]
Proč někdy otevřeme lednici a nevíme proč? Mozek nás umí „odpojit“
Stojíte před otevřenou lednicí, díváme se na její obsah a marně pátráte v hlavě po důvodu, pro co jste vlastně šli. Chtěli jste mléko? Něco sníst? Nebo jste jen potřebovali zkontrolovat, jestli tam náhodou nepřibylo něco zajímavého? Podobné okamžiky zažívá téměř každý. Mozek totiž není dokonalý archiv, který nepřetržitě zaznamenává každou naši myšlenku. Někdy jednoduše […]
A přece se točí! Příběh zemské rotace
Proč Slunce ani hvězdy nezůstávají na jednom místě, ale cestují po obloze? Ona zvláštnost nedá spát lidem už od starověku, ovšem najdou pro to vysvětlení.: „Obloha se točí kolem Země!“ Dává to smysl. Anebo ne? Jako jeden z prvních kroutí hlavou Hérakleidés z Pontu (asi 387–312 př. n. l). „Netočí se nebesa, ale Země se […]
Plovoucí elektrárny: Pevnině dojde šťáva, pomoc připluje po moři
Řešení energetické krize na Kubě opět ukázalo na jedno originální technické řešení, které představují plovoucí elektrárny.  Největším provozovatelem specializované flotily plovoucích elektráren je nyní společnost Karpowership, dceřiná společnost tureckého holdingu Karadeniz Holding. Turecké plovoucí elektrárny v kubánských přístavech měly společných několik rysů. Vznikly přestavbou starších nákladních lodí a jsou palivově flexibilní. Co to znamená? Mohou […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz