Hitler plánoval útok na Polsko už 26. srpna 1939, na poslední chvíli ho však odvolal. Na několika málo místech se však nepodařilo zastavit malé úderné jednotky, jejichž akce měly hlavnímu útoku předcházet. Kde došlo ke skutečně prvnímu střetu celé války?
Na jaře 1939 vypracovalo nejvyšší velení německé armády plán útoku na Polsko, který dostal krycí název Fall Weiß.
Léto ubíhalo, byl nejvyšší čas k zahájení největšího Hitlerova dobrodružství, pokud chtěl vše stihnout za pěkného letního počasí, které je pro rychlou manévrovou válku zpravidla nejvýhodnější.
A tak Hitler 23. srpna rozhodl, že útok bude zahájen v sobotu 26. srpna v čase 4:30 hodin ráno.
Komplikace pro Hitlera
V pátek 25. srpna 1939 ale v Londýně podepsali hrabě Edward Raczynski, polský velvyslanec ve Velké Británii, a britský ministr zahraničí, lord Halifax, smlouvu o vzájemné pomoci mezi oběma státy.
Ta mimo jiné zavazovala Velkou Británii pomoci Polsku v případě jeho napadení Německem. Obecně samozřejmě zavazovala oba signatářské státy pomoci tomu druhému v případě napadení jakoukoli třetí stranou.
Nenasytný Mussolini
Když se Hitler o britsko-polské dohodě dozvěděl, zaváhal. Obával se akcí, které by mohli Britové po německém napadení Polska podniknout. Útok plánovaný na následující den proto odvolal. Nebyla to ale jediná komplikace.
Hitlera rozladila i Mussoliniho odpověď na otázku, zda Itálie půjde do války po boku Německa. Spojenectví si Mussolini podmiňoval nehorázně velkými dodávkami zbraní a materiálu, na které Německo nemělo volné kapacity a zdroje.
Komu se doručí rozkaz
Po odvolání útoku nastala velice napjatá situace. Pozemní jednotky, určené pro válku s Polskem, už byly ve výchozích pozicích, nebo tam směřovaly. Letecké jednotky čekaly rozmístěné na polních letištích.
Přicházel večer a do okamžiku zahájení původně plánovaného útoku zbývaly jen hodiny. Rozkaz o odvolání útoku musel dojít včas ke všem jednotkám.
Mezi půlnocí a hodinou H zahájení hlavního útoku (4:30) byly na několika místech naplánovány akce malých úderných jednotek.
Jablunkovský incident
Ty měly obsadit některé strategické body v těsné blízkosti hranic, které by mohli ustupující Poláci vyhodit do povětří, a zamezit tak jejich následnému využití postupujícím agresorem. Asi na třech místech se Němcům nepodařilo své úderné oddíly zastavit.
Nejznámějším německo-polským střetem z 26. srpna 1939 se stal tzv. Jablunkovský incident. Někdy se proto také říká, že první výstřely druhé světové války padly v Mostech u Jablunkova.
Dva klíčové tunely
Mosty u Jablunkova leží ve Slezsku, dnešním Moravskoslezském kraji, nedaleko hranice se Slovenskem a Polskem. Jsou poslední českou železniční stanicí na strategickém železničním tahu Bohumín–Čadca. Ten spojuje Ostravsko se Slovenskem.
Už dávno před válkou zde byla trať dvoukolejná. Mezi stanicí Mosty u Jablunkova a Slovenskem se na této trati nacházely dva paralelní jednokolejné tunely, každý o délce více než 600 metrů. Oblast, kde Mosty i tunely leží, se nazývá Jablunkovský průsmyk.
Tuto železnici potřebujeme!
Po Mnichovu, když Poláci zabrali Československu Těšínsko, se ocitly i Mosty u Jablunkova v Polsku. Němci si při plánování svého útoku byli vědomi strategického významu zdejší tratě, která představovala důležitou dopravní tepnu pro vojenské transporty.
Především tunely museli obsadit těsně před samotným zahájením války, aby je obránci nestihli pomocí výbušnin zasypat.
Sabotéři jdou na pomoc
Akce k obsazení tunelů a stanice Mosty u Jablunkova měla probíhat pod taktovkou vojenské rozvědky a kontrarozvědky – Abwehru.
Jejímu II. oddělení, které se zabývalo diverzními akcemi a sabotážemi, velel rakouský aristokrat, generálmajor Erwin von Lahousen, velitelem akce byl poručík v záloze Hans-Albrecht Herzner.
Do střetu se zapojila také sabotérská skupina Bojové organizace Jablunkov (Kampforganisation Jablunkau, KOJ).
30 nejschopnějších
Tuto skupinu tvořili dobrovolníci z řad německé menšiny a sympatizantů Německa. Většina z nich předtím uprchla ze Slezska na slovenskou stranu. Jejich kápem byl Heinrich Knoppek, původní profesí učitel.
Z členů KOJ si Herzner vybral třicet nejschopnějších a vytvořil z nich speciální oddíl, který s pomocí agentů Abwehru během července cvičil na samotnou akci.
Nikdo je nenašel
Pak přišel 25. srpen, následujícího dne měl Hitler napadnout Polsko. Jenže útok byl, jak už víme, odložen. Herznerova úderná skupina se blížila od slovenské Čadce ke státním hranicím.
Nebylo už možné je zastavit, ani vyslaný lehký pozorovací letoun skupinu nenašel. Skupinu navíc podporoval oddíl Hlinkovy gardy z Čadce o síle asi stovky mužů.
Ti ale nakonec do akce nešli, pravděpodobně obdrželi informaci o zrušení útoku, plánovaného na 26. srpna.
Polská telefonistka varuje obránce
Kvůli bloudění ve tmě dorazil oddíl na stanici Mosty 26. srpna až kolem třetí hodiny ráno, zhruba s hodinovým zpožděním. Polští obránci tunelů útočníky odhalili díky informaci polské telefonistky z nádraží a zahájili na ně palbu.
I tak bojůvkář Josef Kulik vjel na lokomotivě do tunelu, kde údajně vytrhl zápalné šňůry k trhavinám a projel na slovenské území do Čadce.
Jak probíhal střet?
Podle německých zdrojů diverzní oddíl v průsmyku zajal a odzbrojil 800 polských vojáků. Připravoval se zajmout jednotku dalších 1200 polských vojáků, kteří přijeli ve vlaku do Mostů a netušili, že nádraží je obsazeno německými diverzanty.
Z rozkazu německého velení se ale na Slovensko. Podle polských zdrojů se útočníkům naopak tunely obsadit nepodařilo a z nádraží v Mostech byli za několik hodin polskými vojáky vytlačeni.
Německá omluva
Celá akce si vyžádala pouze dva zraněné záškodníky, ztráty na životech neměla ani jedna strana. Ještě 26. srpna se delegace německých důstojníků na místě Polákům omluvila celý incident svedla na soukromou akci, vedenou jedním šíleným horlivcem.
Když potom skutečně 1. září válka začala, Němci už se nesnažili jablunkovské tunely předem zajistit. Správně předpokládali, že si na podobnou akci dají Poláci o to větší pozor.
Ti pak při ústupu nálože v tunelech odpálili, a trať tak na dlouhé měsíce vyřadili z provozu.
