Když poslední dinosauři nechávali v blátě na zemi své stopy, naše planeta se otáčela rychleji, než dnes. Dny byly kratší a rok byl pro změnu o týden delší, než je ten současný. Vědci to ve zcela nové studii zjistili pomocí prastarého „časoměrného zařízení“.

Pokud si však představujete složitý mechanismus, budete zklamaní. Jde o fosílii dávného měkkýše, patřícího k druhu Torreites sanchezi, který kdysi plnil stejnou roli při vzniku a budování útesů, jakou mají dnes korálové.

Žil před 70 miliony let na dně tropického moře v místě, které je dnes suchou zemí. Rozkládá se v Ománu na Středním východě.

Tento druh mlže dominoval útesovým ekosystémům, jeho skořápky rostly v pravidelných vrstvách a pomohly tak dnešním odborníkům získat podrobný časový záznam.

Svědectví dávného mlže

Skupina belgických vědců se pustila do jejich analýzy, aby získala obrázek o tom, jaké časy panovaly v období pozdní křídy (konec druhohor), tedy asi 5 milionů let před koncem éry dinosaurů i těchto měkkýšů, kteří vyhynuli spolu s nimi.

Pomocí laseru vytvořili mikroskopické otvory v lastuře jednoho z mlžů, přičemž „dírky“ měřily jen okolo 10 mikrometrů na šířku a byly tedy velké přibližně jako červená krvinka, a zkoumali obsah přítomných prvků, který by mohl poskytnout informace o teplotě a chemickém složení vody, ve kterém tito tvorové žili.

Pohled do minulosti

Mlž vytvořil zvláštní prstencovitý útvar na své skořápce pro každý den po celých 9 let, kdy žil. Protože tento dávný měkkýš vykazoval velké sezónní výkyvy a změny ve struktuře lastury, byli experti schopni identifikovat různá roční období a počítat roky.

„V zásadě se tak můžeme podívat na běžný den před 70 miliony lety, což je úžasné,“ konstatoval vedoucí výzkumu Niels de Winter z Vrije Universiteit Brussel. A na co vědci přišli?

Zjistili, že roky v té době byly dlouhé 372 dní a den trval 23,5 hodiny. Už dříve bylo známé, že dny byly v minulosti kratší, ale tento objev pomohl tuto informaci upřesnit.

A co oceány?

Výzkumná analýza lastury, která je složena ze dvou částí, spojených „přírodním pantem“ dále odhalila, že teploty oceánu byly v té době vyšší, než se dosud soudilo. Během léta dosahovaly 40 stupňů Celsia a v zimě zhruba o 10 stupňů méně.

Lastura mlže rostla během dne mnohem rychleji, než v noci, což naznačuje, že mohla mít vazbu na jiný druh, který ke svému růstu potřeboval sluneční světlo a také podporoval budování a růst útesů.

Tento typ vztahu, ve kterém si organismy navzájem pomáhají, se nazývá symbióza a vyskytuje se napříč přírodou, například také mezi některými velkými mušlemi a řasami.

Vzdalující se Měsíc

Zatímco se počet dní v roce změnil, jeho celková délka zůstala konstantní, protože oběžná dráha Země kolem Slunce zůstává samozřejmě stále stejná. Délka dne však postupně narůstala, což souvisí s Měsícem a jeho gravitací, která způsobuje příliv a odliv.

Přitom vzniká tření, zpomalující rotaci Země. Tah přílivu zároveň zrychluje Měsíc na jeho oběžné dráze, takže ten se od naší planety postupně vzdaluje a v současnosti je to asi 3,82 centimetru za rok (ale tato rychlost se v průběhu času měnila).

V době dinosaurů byl tak Zemi blíž. Skupina belgických odborníků přitom doufá, že se jim podaří provést analýzu ještě starších fosílií, aby se dozvěděli zajímavé věci o minulosti naší planety v mnohem dávnější historii.