Ty děsivé výjevy ho ve snech pronásledují až do smrti. Jejich hlavním „hrdinou“ je on sám, neustále dokola volající jednu větu: „Zastavte toho muže!“ Z levé paže mu přitom prýští krev a za ním umírá jeho přítel, prezident USA.
Po atentátu na Abrahama Lincolna (1809–1865) se životy Američanů začnou počítat na období „před“ a „po“. Je to tak i u majora Henryho Rathboneho (1837–1911). Toho v ten osudný večer, 14. dubna 1865, dělí od prezidenta jen několik desítek centimetrů.
Pohled do tváře smrti jménem John Wilkes Booth (1838–1865) mu následně obrátí život naruby.
Děkujeme, rádi přijdeme…
Následujícího rána se Lincoln stává prvním zavražděným americkým prezidentem, což Rathboneho bolí víc, než hluboká řezná rána mezi loktem a ramenem levé ruky. Do Fordova divadla se přitom se svou snoubenkou Clarou Harrisovou (1834–1883) velmi těší.
Osobní pozvání od prezidenta Spojených států se přece neodmítá.
Zastavte toho muže!
Ze začátku všechno probíhá jako na drátkách. Rathbone se snoubenkou přivítají prezidentský pár v rezidenci Harrisových lehce po osmé hodině večer. Odtud se společně vydají do divadla. V momentě, kdy přicházejí do prezidentské lože, je už představení v plném proudu.
Rathbone se usadí jen kousek od Lincolna, který spokojeně trůní v polstrovaném houpacím křesle. A to až do té doby, než se krátce po 10. hodině do lóže přiřítí John Wilkes Booth a střelí ho zezadu do hlavy.
Rathbone reaguje takřka okamžitě. Vyrazí proti útočníkovi, ten má ale kromě pistole v zásobě ještě nůž. Po krátké strkanici bodne majora do levé ruky, čímž se osvobodí z jeho sevření. Rathbone po něm ještě hrábne, už ho ale dokáže jen zpomalit.
„Zastavte toho muže!“ křičí pak na diváky pod sebou, kterým jen velmi pomalu dochází, že nejde o součást představení.
Proč jsem ho nedokázal zachránit?
Pak obrátí svou pozornost na prezidenta. Nejdřív otevře vrahem zabarikádované dveře, kterými vpustí dovnitř mladého armádního chirurga Charlese A. Lealea (1842–1932) a potom doprovodí Mary Lincolnovou (1818–1882) do penzionu naproti divadlu, kam je její manžel přenesen.
To už Rathbone mele z posledního. Ukáže se, že jeho zranění je horší, než se na první pohled zdálo. Booth mu nožem přerušil tepnu. Krátce na to kvůli ztrátě krve omdlévá. Lékařům se ho sice podaří dostat z nejhoršího, do světa bez Abrahama Lincolna se ale probudí jiný Henry Rathbone.
Jeho mysl ovládnou výčitky, že nechal svého přítele zemřít. A těch se už nikdy nezbaví, ačkoliv Clara dělá co může. Jenže ani velkolepá svatba v červenci 1867, ani celkem tři společné děti, přivedené na svět v následujících letech, na jeho psychické šrámy nestačí.
Z vojáka duševním mrzákem
V roce 1870 odejde z armády, ačkoliv je povýšen na plukovníka. Ze vzorného vojáka a milujícího manžela je náhle duševně nestabilní cholerik, bytostně přesvědčený, že je mu Clara nevěrná, chce se s ním rozvést a vzít si děti.
Navzdory jeho stavu ho prezident Chester A. Arthur (1829–1886) pošle v roce 1882 do Německa, aby tu dělal konzula v provincii Hannoversko. Pobyt v cizí zemi ale jen prohloubí jeho deprese. Den před Štědrým dnem roku 1883 mu definitivně přeskočí.
Vezme nůž, revolver a vydá se udělat se svou rodinou krátký proces. Duchapřítomné Claře se podaří přesměrovat jeho pozornost z dětí na sebe, a tak se stane jeho jedinou obětí. Od manžela schytá kulku do hlavy.
Následně se Rathbone pokusí zabít tím, že se pětkrát bodne do hrudi. Jenže přežije, a tak je obviněn z vraždy, lékařský posudek ho ovšem místo do vězení pošle do blázince, kde v srpnu 1911 vydechne naposledy.