Život na naší planetě je neskutečně křehký.Stačí jen drobné změny některého parametru a většina populace zmizí. Stalo se to už několikrát – za posledních 500 milionů let 4x. Ze 4 miliard druhů, které za tu dobu žily, jich tyto vlny vymírání přežilo pouhé procento.

Jedním z nich byl i smrtelný asteroid.

Většinou za to opravdu mohly příčiny jako z hollywoodských filmů, například pád desetikilometrového asteroidu, který smetl dinosaury před 66 miliony roky. Podle Monicy Gradyové, expertky na meteority z Open University, není otázkou, zda se to bude opakovat, ale kdy se to bude opakovat.

„Většina menších těles se při průchodu atmosférou rozpadne, ale asteroid větší než šest kilometrů by prošel a spolehlivě způsobil masové vymírání. Takový asteroid zasahuje Zemi každých pár set milionů let.“

Kráter hluboký 500 metrů Asteroid o průměru 400 metrů se 9. listopadu 2011 přiblížil k Zemi na vzdálenost 325 tisíc kilometrů. Bylo to poprvé od roku 1976, kdy se podobně velký asteroid tolik přiblížil k Zemi.

Kolem naší planety se prohnal rychlostí 50 000 kilometrů za hodinu a dostal se na 0,85 vzdálenosti Země – Měsíc. Astronomové z Purdueovy univerzity v Indianě propočítali, jaké následky by měla případná srážka podobně velkého tělesa ze Zemí.

Pokud by zasáhlo pevninu, vytvořilo by zde kráter o průměru 6,5 kilometru hluboký asi 500 metrů. Pokud by se zřítilo do oceánu, vyvolalo by vlny tsunami vysoké 20 metrů. NASA sleduje přes 8000 vesmírných těles, které se na své dráze mohou přiblížit k Zemi.

Mezi nimi je i 830 asteroidů s průměrem větším než jeden kilometr.

26 nárazů asteroidů NASA bere riziko vesmírné katastrofy vážně. V nejbližších letech hodlá významně zlepšit svoji připravenost proti této hrozbě. Naše dosavadní zkušenosti se Sluneční soustavou a statistiky říkají, že šance na zásah Země velkým asteroidem jsou jenom velmi malé.

Historie planety ale ukazuje, že k tomu přece jenom občas dojde. Země se od roku 2000 do roku 2013 srazila s nejméně 26 asteroidy, což je mnohem více, než se předpokládalo. S údaji přišla organizace B612 Foundation, v jejímž čele stojí bývalý astronaut NASA Ed Lu.

Co objevila síť hlídající testy jaderných zbraní? Uvedené údaje byly podle nadace B612 získány díky síti, která po celém světě monitoruje testy jaderných zbraní. Tento systém od roku 2001 zaznamenal 26 explozí s ekvivalentem síly více než jedné kilotuny TNT a všechny byly důsledkem dopadu asteroidů.

„Tato data ukazují, že dopady asteroidů nejsou ničím výjimečným. Ve skutečnosti jsou 3x až 10x častější, než jsme si dříve mysleli,“ uvedl v prohlášení Lu.

Čeljabinsk horší než Hirošima Naše planeta je prakticky neustále bombardována úlomky asteroidů. Většina projektilů z hlubin vesmíru ale exploduje vysoko v atmosféře, takže nemůže způsobit vážné škody.

V posledních 12 letech ovšem došlo k zásahům o síle přesahující 20 kilotun TNT v Indonésii, v Jižním ledovém oceánu, ve Středomoří a v Rusku. Výbuch meteoritu loni nad Čeljabinskem uvolnil 40x větší energii než výbuch atomové bomby nad Hirošimou v roce 1945.

Jeho síla dosáhla ekvivalentu 600 kilotun.

Jednou za století? Asteroidy o průměru 40 metrů už mají potenciál srovnat se zemí město. „Existují předpovědi, že takové těleso zasáhne Zemi jednou za 100 let, nejsou však založeny na pevných důkazech,“ řekl Lu. Většina velkých asteroidů, které mohou zničit celý stát, či dokonce kontinent, je už objevena.

„Avšak observatoře na Zemi nebo ve vesmíru našly jen méně než 10 000 z miliónu nebezpečných objektů, jež by mohly zdevastovat velké město,“ upozornil Lu.

Jak vypadal náraz asteroidu Chicxulub? Jak mohl vypadat náraz zhruba desetikilometrového asteroidu Chicxulub, který asi před 66 miliony let vyhubildinosaury? Kdybychom jej pozorovali ze Země, zhruba 400 kilometrů od místa dopadu, sledovali bychom už dvě noci za sebou zvětšující se světelný bod na obloze, který jasem brzy překonal i „večernici“, tedy planetu Venuši. Asi 6 hodin před dopadem už blížící se planetka nevypadá jako bod, ale zvětší se do podoby jakéhosi malého měsíčního úplňku.

Stále jasnější koule se řítí na Zemi Se změnou polohy vůči naší pozici a Slunci se objekt postupně přesouvá do zemského stínu, na chvíli vypadá jako srpek měsíce. Pak zmizí z oblohy a ještě chvíli se zdá, jako by se nic zvláštního nemělo stát.

Krátce před dopadem vstoupí asteroid do řídké svrchní části zemské stratosféry a začne vypadat jako stále jasnější koule bílé, oranžové a červené barvy.

Chicxulub právě dopadl Při průletu stratosférou v rychlosti přes 20 kilometrů za sekundu se rozzáří silněji než Slunce. Obloha se rozjasní oslňujícím světlem. Trvá jen dvě sekundy, než si zářící masivní těleso prorazí cestu padesáti kilometry atmosféry.

Po celou tu dobu je naprosté ticho, strašlivé vizuální efekty nedoprovází žádné burácení ani jiný silný zvuk. Objekt zmizí za obzorem a jeho gigantická kondenzační stopa pomalu ztrácí svoji oslepující zář.

Ale jen o malý okamžik později se obloha rozzáří jasněji než za pravého poledne. Chicxulub právě dopadl.

Východ „nového slunce“ Po několika sekundách už můžeme sledovat zářící sférický útvar, který rychle roste do gigantických rozměrů. Scéna připomíná děsivé divadlo východu nového Slunce. Expandující sféra dosáhne horních vrstev atmosféry a přestává se rozpínat vzhůru.

Během několika minut se začíná podobat ohromnému atomovému hřibu, nesrovnatelně většímu, než jaké známe ze současnosti. Energie uvolněná při dopadu převyšuje energii atomové bomby od Hirošimy více než miliardkrát.

Katastrofické zemětřesení přichází! Zhruba za dvě minuty po dopadu se země pod našima nohama začíná otřásat. Už v této chvíli by byly všechny živé bytosti kolem nás mrtvé. Zemětřesení zvěstuje příchod katastroficky silných rázových vln, které smetou a usmrtí jakýkoliv zbývající život.

A to je teprve začátek. Brzy dorazí zemětřesné vlny s magnitudou 11, tedy silnější než všechna zemětřesení v posledních 160 let měření dohromady. Úkaz provázejí sesuvy a kamenné laviny, které však už nemají koho usmrtit.

Akustický třesk, který zabíjí Na dalších asi 20 minut zavládne v mrtvém a zničeném světě ticho. Náhle však přichází ohromně silný akustický třesk, který by v této vzdálenosti dokázal snadno protrhnout ušní bubínky a způsobit okamžitou smrt.

Po první zvukové „ráně“ z komprese vzduchu před letícím asteroidem dorazí i zvuková odezva samotného dopadu. Tyto přetlaky mají podobu hypertornád o rychlosti kolem 350 m/s. Komprese vzduchu vede také ke zvýšení teploty až na stovky stupňů Celsia.

Všechno v okolí je doslova roztrháno a jakýkoliv hořlavý materiál okamžitě vzplane.

Co způsobí vyvržená hornina? Mezitím se vysoko v atmosféře proměňuje šedočerný sloup v jakýsi oblak. Obsahuje tisíce kubických kilometrů vyvržené horniny a vody z mělkého moře, kam asteroid dopadl. V okolí monumentálního sloupce je možné pozorovat záblesky a mocné bouře.

Po několika dalších minutách se mračna vyvrženého materiálu již rozptýlila do širšího okolí a z nebe začíná padat zpět sprcha horkého materiálu, který rozžhaví atmosféru na stovky stupňů Celsia ještě tisíce kilometrů daleko.

Až do této vzdálenosti také dopadají bloky hornin až o velikosti domů. Po dopadu vytvářejí tyto sekundární meteority početné vlastní krátery.

Kyselé deště, páchnoucí bahno a obří vlny Přicházejí nepředstavitelně silné lijáky, které se nedají měřit v milimetrech za hodinu, ale v celých metrech. Šedočerné kapky však mají viskózní podobu a jsou silně kyselé, navíc je z nich cítit síra.

Zdevastovaná krajina je nyní obalena tmavým páchnoucím bahnem. Během pouhých několika desítek minut není z života, který zde existoval po miliony let, vůbec nic. A tehdy přichází další těžká rána: k pevnině se blíží obří vlny, které vyvolal dopad asteroidu.

Co způsobí tsunami Brzy jsou jejich vrcholky několik stovek metrů vysoké. Vlny smetou vše, co ještě na ostrově zbylo, několikrát se vrátí a nakonec svoji energii vyčerpají, zatímco v jiném směru budou pokračovat do světových oceánů ještě celé desítky hodin a zdevastují pobřeží prakticky všech kontinentů.

Skutečně smrtícím se dopad stal až v dlouhodobém měřítku, s příchodem tzv. nukleární zimy. Vzniklý kráter byl tak hluboký, že zasáhl až do oblasti Mohorovičičovy diskontinuity (hranice mezi zemskou kůrou a svrchním pláštěm) a na celá tisíciletí se i po částečném vyplnění materiálem ze zhroucených stěn stal nejdominantnějším fyzikálně-geografickým útvarem celé naší planety.

Kráter hluboký jako Himálaj I po vyplnění kráteru ohromnými sesuvy a lavinami, které srazily výšku jeho okrajových valů z výšek podobných Himálaji na výrazně nižší, byl kráter stále o polovinu hlubší než Mariánský příkop a téměř desetinásobně hlubší než Velký kaňon.

Kdybychom vyvržený materiál vyrovnali do krychle, jedna její strana by měřila přibližně 50 kilometrů. A energie uvolněná při dopadu by podle odhadů pokryla spotřebu elektrické energie celých Spojených států amerických na dobu 40 let.