Urartský král Sarduri II. se posadí na toaletu. Právě tady se mu nejlépe přemýšlí o státnických záležitostech. Rozsáhlý systém kanalizace si nechal zbudovat při stavbě svého mohutného hradu Čavuštepe.

Touhle moderní vymožeností se v 8. století př. n. l. hned tak někdo pochlubit nemůže…

Urartské království, rozkládající se v 9.–6. století př. n. l. na území dnešní Arménie a části Turecka, zažívá svůj největší rozkvět právě za panování schopného Sarduriho II. (vláda asi 764–735 př. n. l.).

Král využívá toho, že jeho soused, Asyrská říše, se potýká se spoustou vlastních problémů a posiluje na jejich úkor. Získává zakavkazskou oblast až k pobřeží Černého moře, na jihu si přivlastňuje území od jezera Umija a dělá si zálusk i na sever dnešní Sýrie.

Pyšní se porážkou asyrského krále Assurninariho V. (vláda 754–745 př. n. l.) a uspořádá také výpravu do dnešního severozápadního Íránu.

Chlubivého panovníka nikdo neporazí Jenže uhájit pozici největšího a nejsilnějšího státu Blízkého východu, které úspěšně dosáhne, není vůbec snadné. Asyřané v čele se svým králem Tiglatpilesarem III. (vláda 744–727 př. n.

l.) se zuřivě brání.

Roku 743 př. n. l. porážejí urartské vojsko u města Birecik (v dnešním Turecku) a o osm let později, v roce 735 př. n. l. dokonce zaútočí na Tušpu, urartské hlavní město. Neúspěšně. Pyšný Sarduri II. pak nechává zvěčnit svoje vojenské úspěchy na stavbách v Tušpě: „Velkolepý král, mocný král, král vesmíru,“ chlubí se sebestředně na zdi zdejšího chrámu, a dodává, že se mu žádný král nevyrovnal.

On sám prý žádnou bitvu ze strachu nevzdal a vždy pokořil každého, kdo se odmítl podrobit jeho autoritě.

Mistři vod a kanalizace Sarduri II. ale nejenom dobývá sousední území. Zelenou dává ve své velkorysosti i stavitelům. „Vybudujte na moji počest město, až budou oči přecházet. A v paláci nezapomeňte ani na pohodlné místnosti určené k očistě těla.“ přikazuje jim, aby mysleli i na jeho tělesný komfort.

V dnešní východní turecké provincii Gurpinar roste sídlo nazvané po svém zakladateli Sardurihinili, současné Čavuštepe. Samozřejmostí se tu stávají i vodovodní a kanalizační rozvody. „Nápis na zdi chrámu v Čavuštepe se zmiňuje také o odvedení kanálu z řeky Gugunaini,“ líčí současný italský archeolog Mirjo Salvini, jak vypadala nejdůležitější tepna hospodaření s vodou ve městě.

Už Sarduriho předchůdce král Menua (vládne asi 810–785 př. n. l.) si nechal vystavět kanál dlouhý přes 70 kilometrů pro zásobování města Tušpa vodou.

Vědci se pletou Jisté je, že mocnému králi Sardurimu II. záleželo i na maximálním pohodlí v podobě toalet. „Ukázalo se, že urartští stavitelé vybudovali kanalizaci ještě před stavbou hradu. WC a kanalizace v hradu se podobá dnešním toaletám,“ mluví v roce 2004 nadšeně o novém nálezu turecký archeolog Oktay Belli z Istanbulské univerzity.

Objev pocházející ze západní části hradu Čavuštepe považuje za nejstarší kanalizaci na světě. „Jsme přesvědčeni, že Urartské království bylo první civilizací, která používala WC a kanalizační systémy,“ míní Belli. Jenže se mýlí. Na skutečné prvenství kandidují dva úplně jiné nálezy.

Intimní trůn v každém domě Mytologická krétská princezna Ariadné, dcera krále Mínóa, jemuž postavili labyrint pro Mínotaura, se zavrtí, aby si na svém intimním trůnu v paláci udělala pohodlí. V koupelně za zdí hlasitě šplouchá voda.

Ariadné tam slyší svého miláčka Théssea. Jakmile vykoná potřebu, nečistoty dole spláchne voda a ona spěchá za ním. V krétském královském paláci vykopali archeologové zbytky toalety s dřevěným sedátkem a nádržkou na vodu.

Na malou a na velkou sem možná chodila i Ariadné, protože krétské WC datují do let 3000–1500 př. n. l.

Druhý objev toalety pochází z města Ahmedabad v západní Indii z doby kolem roku 2500 př. n. l. Historici míní, že pro starověké Indy se tenkrát staly záchody, u nichž kanalizace vedla přímo pod otvorem a odváděla exkrementy pryč, stejným standardem jako pro nás.

Měli je prakticky v každém domě.