Nedaleko Berlína stojí rozpadající se budovy Beelitz Heilstätten – kdysi jednoho z největších nemocničních komplexů Evropy. Kromě tisíců zemřelých pacientů je děsivé místo i svědkem krutých zločinů. Zanechaly zde tyto pochmurné události své stopy?

Opuštěnými chodbami se prohání vítr, který z podlahy nadzvedává prach a opadanou omítku. Bouchání dávno rozbitých okenic se rozléhá bývalými pokoji pro pacienty, jídelnami, sesternami a operačními sály.

Kolem rozlámaných židlí jedné z budov sanatoria Beelitz Heilstätten prochází pět mladých Němců. Do bývalého operačního sálu s rozmláceným lůžkem vstupuje sotva 18letá dívka a prohlíží si jeho zchátralé vybavení. Náhle má pocit, že na ni kdosi mluví.

Překvapeně se otáčí, neboť si zpočátku myslí, že si z ní její kamarádi tropí žerty. Jenže v sále kromě ní nikdo jiný není! Přesto se jí vzápětí zdá, že kdosi neviditelný opakovaně volá její jméno.

Blouzní snad, nebo se projevil tajemný genius loci spojený s ďábelským sanatoriem ležícím jihozápadně od hlavního německého města?

Časová smyčka u Berlína?

Zvláštní příběh odehrávající se údajně před deseti lety v bývalém sanatoriu má i neméně podivné pokračování! Děvče se podle popisu jejích přátel údajně kamsi na dlouhé minuty ztrácí, aby ji později opět objevili v jiné místnosti.

Sama prý své kamarády vidí, ale oni ji ne! Působí snad v někdejší tuberkulózní léčebně tajemné síly způsobující časovou smyčku nebo jiné paranormální jevy?

Vždyť současní hlídači areálu mají občas slyšet kroky z prázdných částí rozpadajícího se komplexu o 60 budovách. Výjimkou prý není ani volání, pláč nebo jiné neobvyklé zvuky linoucí se z pustých sálů a chodeb.

Návštěvníci zde prý občas zažijí samovolné otevírání dveří, za kterými nikdo nestojí! Je tedy bývalá nemocnice nějakým způsobem stále napojená na svou temnou minulost, nebo jde, jak tvrdí mnozí skeptici, pouze o urban legends?

Tuberkulóza jako velký problém?

Co je v souvislosti s Beelitz Heilstätten mnohem průkaznější než ono „strašení“, je jeho ponurá historie. Již samotný důvod založení léčebny roku 1898 na popud tehdejšího německého císaře Viléma II. (1859–1941) není ani trošku optimistický.

Německý vládce nařizuje výstavbu z důvodu vzrůstajícího počtu pacientů s tuberkulózou, která v době bez antibiotik a jiných účinných léků v téměř polovině případů končí smrtí.

Budovy sanatoria v braniborských lesích postavené na návrh německého architekta Heino Schmiedena (1835–1913) mají zpočátku kapacitu kolem 600 pacientů a dělí se na infekční (tuberkulózní) a menší neinfekční část.

Rozloha areálu se však během let stále zvětšuje, což má na svědomí nejenom nedostatek míst pro tuberkulózní pacienty, ale také další neblahé okolnosti.

Léčil se zde i Hitler!

Již v roce 1910 disponuje komplex asi 1200 lůžky a další rozšíření přichází s počátkem první světové války roku 1914, kdy areál slouží jako vojenský lazaret. V jeho zdech se tehdy vystřídá přes 12 000 německých vojáků.

Mezi nimi nechybí ani později nechvalně známý nacistický diktátor Adolf Hitler (1889–1945). Budoucí německý vůdce se zde léčí ze zranění, které utrpí jako voják německé armády během bitvy na Sommě.

V době jeho pobytu mezi 9. říjnem a 4. prosincem 1916 je však zatím „rakouský kaprál“ bezvýznamnou osobou. Rozšiřování léčebny probíhá i mezi světovými válkami, stejně jako během druhého celosvětového konfliktu.

Zdejší pavilony rostou během první poloviny 20. století jako houby po dešti včetně zázemí, mezi kterým nechybí prádelna, jídelny, vlastní elektrárna nebo rozlehlé sklady léků a potravin.

V druhé světové válce je areál opět využíván jako lazaret pro vojáky, přičemž zde nepotvrzených zpráv mají probíhat i nelidské pokusy na pacientech a zajatcích. Kolik osob zde tedy od počátku minulého století až do konce zmíněného konfliktu v roce 1945 zemřelo?

Tisíce mrtvých i azyl pro Honeckera

Přesná čísla byste v knihách hledali marně, ale vzhledem k závažným válečným zraněním a vysoké úmrtnosti tuberkulózou nakažených lze odhadovat až několik tisíc mrtvých!

Zanechala smrt tolika lidí energetickou stopu v prostorách opuštěné léčebny, kde se projevují depresivní náladou a tajemnými zážitky návštěvníků?

Tyto tragédie navíc nejsou jediné, které jsou spojeny s areálem, jenž se roku 1945 stává oficiální nemocnicí sovětské Rudé armády. Pod taktovkou Rusů je sanatorium až do počátku 90. let minulého století, kdy dochází ke sjednocení rozděleného Německa.

Za tehdejší politicky neklidné situace se krátce pod ochranná křídla uchýlí do sovětského Beelitz Heilstätten i bývalý vlivný německý komunistický politik – generální tajemník strany Erich Honecker (1912–1994) obviněný tehdy z účasti na smrti osob zastřelených na útěku z bývalé NDR do západního Německa.

Zatímco Honecker roku 1991 prchá do Sovětského svazu, odkud je záhy vydán zpět do své vlasti, odehraje se v léčebně a jejím okolí několik strašných zločinů!

Bestie z Beelitzu

Mladá žena ve věku 34 let chroptí, zatímco ji šílený sériový vrah Wolfgang Schmidt (*1966) škrtí v lese poblíž Beelitz Heilstätten.

Německý maniak nejdříve vytáhne z kočárku jejího syna – malého ruského chlapce Stanislava a rozbije mu hlavičku o kořen stromu.

Poté dožene jeho matku, manželku vedoucího lékaře z nedaleké nemocnice Tamaru P., které nacpe do úst její vlastní podprsenku, aby ji poté udusil a mrtvou navlékl do růžového spodního prádla.

Psychopat pojmenovaný německými novináři jako Bestie z Beelitzu zavraždí v Braniborsku mezi 24. říjnem 1989 a 6. dubnem 1991 jedno dítě, pět žen a jednu ženu vážně zraní. Po útocích, které jsou motivovány sexuálně, většinu obětí znásilní. Paradoxem je fakt, že Schmidt je v době vražd policejním zaměstnancem.

Přináší neštěstí a smrt?

Maniak obleče většinu mrtvol do růžového spodního prádla, které zřejmě sám nosí. S tím se nespokojí a zmučená těla v tomto „oblečku“ aranžuje do různých pozic.

Psychopat je nakonec 1. srpna 1991 dopaden německou policií poté, co se pokusí napadnout dvě mladé běžkyně. Ve vězení si ale odsedí pouhých 15 let. Po propuštění se nechá přeoperovat na ženu a dosud vesele běhá po Německu.

Další brutální zločin v bývalém sanatoriu na sebe nenechá dlouho čekat! Od roku 1995 většina areálu pustne a stahují se sem různé okultní skupiny, satanisté i podivná individua a zločinci.

Mezi ně patří i německý fotograf a sadistický vrah Michael F., který sem v červenci 2008 zavede modelku Anju P. (1988–2008). Ženu po sérii fotografování aktů brutálně zavraždí a její mrtvolu zneuctí.

Později je i on chycen policií. Ponurý komplex u Berlína jako by k sobě přitahoval smrt a neštěstí. Ztrouchnivělé podlahy a stropy tak nejsou zdaleka jediné důvody, proč se návštěva ruin nedoporučuje.