Po nástupu Vladislava II. Jagellonského na trůn v roce 1471 začíná v zemi svítat na lepší časy, a to navzdory tomu, že Jiří z Poděbrad zanechal svému nástupci dluhy.
Římský císař Fridrich III. Habsburský v roce 1477 obnovuje osvobození staroměstských kramářů od cel po celé říši. Mohou bezplatně dovážet a vyvážet přes Vídeň.
Zatímco ale pražští obchodníci prosperují a bohatnou, český král Vladislav II. Jagellonský (1456-1516) na svém dvoře se má mnohem hůř. „Dluhy po kacířském králi platit nebudeme,“ vzkazuje mu katolická šlechta.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Města nemají tolik peněz, aby svými příjmy zvládla dluhy královské pokladny splatit. Vladislav si proto během svého panování rozhodně nemůže vyskakovat. Jeho dvůr má k luxusu daleko.
V porovnání s francouzským královským dvorem, který si žije na vysoké noze, má jenom osminu dvořanů. Když není zbytí, věnuje král vzácným návštěvám i svoje šaty, protože nemá jiný vhodný dar. Stává se ale potom, že sám nemá na nové oblečení.
![Vladislavovi II. Jagellonskému česká šlechta nepomůže, aby se dostal z potíží.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/12/vladislaus_ii_of_bohemia_and_hungary.jpg)
Šetří i v kuchyni
Český historik Josef Macek (1922–1991) dokonce píše, že Vladislav osobně zasahuje do práce královské kuchyně, aby co nejvíc ušetřil. Problém je sehnat třeba i kvalitní víno na hostinu.
Za svého kuchmistra píše Vladislav listy slibující splacení dluhů. Nikdo mu ale už dávno nevěří… Peníze si Vladislav půjčuje například od Viléma II. z Pernštejna (1436–1521), jednoho z nejbohatších mužů království.
Královské dluhy se ale bohužel umořit nepodaří. Táhnou se dál na jeho syna.
![K Vilémovi II. z Pernštejna si chodí český král Vladislav jako do pokladnice.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/12/vilem_z_pernstejna_1521-768x851.jpg)
Prosperitu nezajistí
Když Ludvík Jagellonský (1506–1526) přebírá po smrti svého otce Vladislava české země, je ještě příliš mladý na to, aby uměl jejich hospodářskou situaci zlepšit.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Desetiletý chlapec, který navíc velkou část svého dvacetiletého života stráví v Uhrách, proto k upevnění ekonomické stability země nijak zvlášť nepřispěje. Spíše naopak. Zadluženou státní kasu neumí dostat z potíží.
Nejasné situace, kdy král pobývá většinu roku mimo Prahu, navíc využívá šlechta. Pouští se do vlastního do podnikání. Mezi výnosné obory tehdy patří například pivovarnictví nebo rybníkářství.
![Ludvík Jagellonský si bohužel s nepříznivou ekonomickou situací v Čechách moc neví rady.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/12/louis2.jpg)
Groš se mění deset ku jedné
Příkladem je hrabě Štěpán Šlik (†1526) který v roce 1519 začíná v Jáchymově, kde se nalézají velká ložiska stříbra, s ražbou „stříbrného tolaru odpovídajícího deseti grošům, jejíž právo o rok později potvrdil zemský sněm,“ jak píší současní historikové Martin Pitro s Petrem Vokáčem.
Poměr tolaru k oficiální zemské měně groši jasně vypovídá o tom, co mělo větší cenu. Dochází naopak k úpadku dolů v Kutné Hoře, které patřily mezi hlavní zdroje surovin pro ražbu pražských grošů.
Ludvíka ale tohle moc nezajímá, u domácí šlechty navíc nemá příliš velkou autoritu, aby cokoli změnil.
![Štěpán Šlik těží v Jáchymově ve velkém stříbro a začíná zde razit svoje tolary.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/12/stefan_schlick_david_frumerie_-_nationalmuseum_-_15251-tif-1-768x615.jpg)
Chybí bohatí měšťané
České země také nezastávají v mezinárodním obchodu té doby žádné význačné postavení. Pražské trhy rozhodně nelze porovnávat s podobnými akcemi probíhajícími třeba v německém Lipsku či Linci.
Kromě pár velkých českých a moravských měst jako Praha, Brno, Olomouc nebo hornická Jihlava tu také jinde chybí vrstva bohatých měšťanů. Právě ti ale hromadí zisky z obchodů a podporují jeho rozvoj.
V okamžiku, kdy Ludvík v roce 1526 umírá v bitvě u Moháče, mají proto české země k prosperitě docela daleko.