Kteří našinci v první na konci 19. a v 1. polovině 20. století vyráželi do neznáma?

Nejmenší lidi na světě zkoumá český cestovatel a antropolog Pavel Šebesta (1887–1967). „Komu po léta přívětivě svítilo tropické slunce, komu se zjevilo kouzlo oněch dálav s jejich obyvateli, toho po celý život stravuje touha po pralese, který jej volá,“ píše v knize Mezi nejmenšími lidmi světa.

K pralesním kmenům v Malajsii a k Pygmejům Bambuti do afrického Konga se vydává během svého života několikrát.

Popravený letec

Letecké expedice na severní pól se v roce 1937 zúčastní i Čech Jan Březina (1914–1938). Výprava, která chce zbudovat plovoucí základnu v nejsevernější části Severního ledového oceánu, skutečně 21. května 1937 dosáhne pólu.

Po návratu všechny členy výpravy uvítá sám Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) a udělí jim Řád Rudého praporu. 8. března 1938 je ale Březina zatčen ve svém moskevském bytě sovětskou policií NKVD a odsouzen k smrti za údajnou špionáž pro Československo.

Popraví ho 16. srpna 1938.

Tvarohový Honza

Dobrodruhovi Janu Welzelovi (1868–1948) přezdívají „Tvarohový Honza“, protože jeho matka pracuje jako mlékařka v Zábřehu. Do světa Honza vyráží už ve svých 16 letech a později se v Hamburku dostává na zámořský parník.

Nakonec ho ale zlákají ledové kraje, pracuje na stavbě transsibiřské magistrály a chce projít Sibiří k Severnímu ledovému oceánu. Na „zlatém severu“ stráví třicet let a v Evropě se objeví teprve v roce 1928.