Korupce jako moderní jev? Omyl, potýkali jsme se s ní už mnohokrát v dějinách období včetně Československé první republiky. Na přelomu let 1923/1924 se rozpoutává lihová aféra, v jejímž centru stojí předseda Senátu Národního shromáždění.

Spousta lidí zkrátka neodolá vábení peněz.

Karel Prášek (1868–1932), člen Agrární strany, který předsedá Družstvu hospodářských lihovarů a působí jako správce lihovarnického dispozičního fondu. Pro své zájmy zneužije 30 milionů korun, třemi z nich například uplatí komunistického odborového předáka.

Co stalo s dalšími 27 milióny, neumí vysvětlit a tvrdí, že je prý použil na „sanační účely.“ Prezident T. G. Masaryk (1850–1937) dává svůj nesouhlas s Práškovými praktikami otevřeně najevo. Kvůli probíhajícímu skandálu ho v roce 1924 nepozve na novoroční audienci na Pražský hrad a jindy mu zase při setkání odmítne podat ruku.

Předseda agrárníků Antonín Švehla (1873–1933) provinilce vyloučí ze strany. Ten si ale v roce 1925 natruc založí svoji Československou stranu agrární a konservativní, která ovšem ve volbách úplně propadne.

Proto ji hned rozpustí a raději nadobro zmizí z politiky.

Na zákon kašlou

Nepříjemné zkušenosti s korupcí přinutí československé Národní shromáždění odhlasovat Zákon o inkompatibilitě (č. 144/1924 Sb.), který v paragrafu 8 zakazuje předsedovi Poslanecké sněmovny a Senátu Národního shromáždění být členem představenstva nebo správní rady ve „výdělečné společnosti.“

Podle paragrafu č. 1: „S členstvím v Národním shromáždění není slučitelno ani vlastnictví podniků výdělečných, ani účast na vedení nebo správě jejich…“ Zákon získává hned po svém odsouhlasení 30. května 1924 přezdívku Lex (zákon) Prášek.

Politické špičky ho ale bohužel stejně porušují.

Podivné praktiky pojišťovny

Už na začátku 30. let 20. století se v tisku objevují zprávy o korupčních praktikách vídeňské pojišťovny Phönix-Leben i její pražské filiálky. Její šéfové podplácejí novináře i vlivné politiky. Po smrti ředitele společnosti Wilhelma Berlinera (1881–1936) v únoru 1936 se rozvíří velká aféra.

Schodek pojišťovny činí 250 miliónů šilinků, tedy cca 1,5 miliardy československých korun.