Mezi českými básníky se v 19. století objevuje řada výrazných osobností. Někteří se nebojí postavit dobovým konvencím, otevírat nová témata a vyrážet do světa.

Objevuje se zde i jedna výrazná žena, která neváhá cílevědomě prosazovat vzdělávání pro něžné pohlaví.

Studium práv sice Karlu Jaromíru Erbenovi (1811–1870) nepřinese obživu, ale zato se díky němu seznámí se spoustou osobností pražského kulturního života. Básníkovi v jeho začátcích pomůže hlavně František Palacký.

Neobejde se také bez finanční podpory. Když v roce 1864 vydává básník svoje Prostonárodní české písně a říkadla, jeho největší poděkování patří mecenášovi Janu Nepomukovi Harrachovi (1828–1909). Bez jeho peněz by sbírka nikdy nespatřila světlo světa.

Putování má v krvi

Básník Julius Zeyer (1841–1901) nenávidí maloměšťáctví, s nímž přichází do styku na každém kroku. Proto utíká v tématech svých básní do světa mytologie, bájí a pověstí, které nemají s realitou nic společného.

Líčí také citové přátelství mezi muži. Během života hodně cestuje básník a spisovatel Svatopluk Čech (1846–1908). Už od dětství kvůli otci, panskému správci, putuje z místa na místo.

V dospělosti vyrazí například na Kavkaz, na jih Evropy do Itálie a Chorvatska nebo do Polska a Dánska.

Bojovnice za práva žen

Vzdělání žen není lhostejné básnířce Elišce Krásnohorské (1847–1926).

Stává se starostkou Ženského výrobního spolku českého, založeného roku 1871, a shromáždí více než 4000 podpisů pro petice Říšské radě za otevření dívčího gymnázia s maturitou.

Básník Rudolf Pokorný (1853–1887) si zamiluje Slovensko, kam vyrazí hned několikrát. Snaží se podporovat styky mezi Čechy a Slováky, spřátelí se hlavně se spisovatelem Jozefem Miloslavem Hurbanem. Roku 1881 zakládá také Knihovnu československou.