Když trochu přivřete oči a odmyslíte si odlišnou architekturu, nabudete pocitu, že jste doma. Ve škole T. G. Masaryka právě probíhá hodina češtiny a žije to i v rozlehlé čtvrti nazvané Pilsen neboli Plzeň, jejíž jižní část lemuje Čermákova ulice (Cermak Road).
Americké město Chicago, to je prostě všech Čechů ráj. Žije jich tu kolem 200 000, což je suverénně nejvíc z celých Spojených států. Chvíli má dokonce českého starostu. Ona výše zmíněná ulice je pojmenována právě po něm.
Nový život v Novém světě
Kladenský rodák Antonín Čermák (1873–1933) dorazí do Chicaga, rozvíjející se metropole na americkém Středozápadě ve státě Illinois, v roce 1875. V tu dobu už tu o jeho krajany není nouze.
První vlna českých přistěhovalců se sem ze země, v tu chvíli úpící pod nadvládou Habsburků, přelije v 50. letech 19. století. S vidinou nového života se usadí na břehu Michiganského jezera. Jatka, sýpky nebo loděnice, to jsou jejich první pracovní příležitosti.
A protože drží spolu, brzy vzniknou v Chicagu celé české čtvrti. Praha, Malá jižní strana, Plzeň, U Vápenek, Klatovy, Malé Vinohrady, Česká Kalifornie a další.
Vlastenci i za oceánem
A co by to bylo za českou komunitu, kdyby nedala prostor svým zlatým ručičkám. Jako houby po dešti tak vyrůstají různé podniky – obchody s potravinami, řeznictví, salony, ale také kostely.
V roce 1866 na západní straně města třeba ten, zasvěcený svatému Václavu. Vlna přistěhovalců je tak silná, že na přelomu 19. a 20. století je Chicago se 100 000 Čechy považováno za třetí největší české město – hned po Praze a Vídni.
Práce na rozkvětu nového domova je sice dost, čas si ale chicagští Češi (a Slováci) najdou i na vlastenectví. Starou vlast mají pořád v srdci. Po začátku 1. světové války oblékne v boji za nezávislost dobrovolně uniformu nespočet přistěhovalců. Míří k československým legionářům nebo do americké armády.
Masaryka vítá 200 000 krajanů
Pomáhá se ale i jinak. Už v červenci 1914 vznikne v Chicagu Česko-Slovanský pomocný výbor (ČSPV), pod jehož patronátem jsou po celých USA vybírány peníze, kterými jsou následně podporováni válkou zkoušení krajané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Češi a Slováci v Chicagu také velmi intenzivně podporují snahy o založení samostatného Československa. A tak, když sem 5. května 1918 dorazí Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), vítá ho 200 000 nadšených krajanů.
Ten okamžik vstoupí do historie jako nejslavnější den „české Ameriky“. Ne všechny dny jsou ale takto veselé.
Český Titanik
Tři roky předtím, 24. července 1915 dojde v přístavišti v centru Chicaga k tragédii, kdy se parník SS Eastland ještě před vyplutím převrátí. Zahyne 844 lidí, mezi nimi i 220 Čechů. Kvůli tomu vejde neštěstí do historie jako „Český Titanik“.
Většina českých obětí se z přístaviště stěhuje jen o kus dál – na Český národní hřbitov v Chicagu. V roce 1933 je tu doplní i Antonín Čermák. Když je dva roky předtím zvolen starostou Chicaga, jde o pomyslný vrchol „infiltrace“ Čechů do místní politiky.
Své zastoupení mají na úřadech, u soudu i policie, Čermák to z nich ale dotáhne suverénně nejdál. Během svého úřadu se z Chicaga ze všech sil snaží sundat nálepku zločineckého města, kde za nitky tahá mafie.
Kdo byl terčem?
Těžko tak říct, jestli výstřely, které zazní 15. února 1933 v Miami na Floridě, kam Čermák přijede navštívit svého přítele Franklina Delano Roosevelta (1882 – 1945), nejsou určeny jemu. Oficiálně ale jde o atentát na čerstvě zvoleného amerického prezidenta.
Čermák umírá 19 dní poté. Na poslední cestě ho doprovází 25 000 lidí.