Míra samostatnosti se často stává jádrem sporu kozáků s ruskou carskou mocí a nejenom s ní. Už Bohdan Chmelnický se v roce 1648 postavil polsko-litevské vládě Rzeczpospolity. Polskému šlechtici Jeremiášovi Wiśniowieckému se samozřejmě kozákovy protesty nelíbí.
„Rebelii lůzy utopím v krvi,“ prohlásil sebevědomě a svá slova naplnil. V letech 1669–1672 se pro změnu bouří kozáci v čele se Stěnkou Razinem (1630–1671).
Pozdější vládci, včetně cara Petra I. (1672–1725), pak pochopí, že hrdé bojovníky bude lepší mít na své straně. Kozáci mu za to přísahají věrnost.
O to větší je ale carovo zklamání, když se roku 1709 část z nich během bitvy u Poltavy přidává ke švédskému králi Karlovi XII. (1682–1718). „Stanou se součásti carské armády,“ rozhodne proto car a neosvobodí je ani od pracovní povinnosti.
Falešný car
Pozvolna začíná přituhovat. Zejména za vlády Kateřiny II. Veliké (1729–1796) kozáci krůček po krůčku přicházejí o svobody, na které byli po staletí zvyklí. Jednoho dne pohár trpělivosti přeteče.
„Jsem ruský car Petr III.,“ prohlašuje v podzimních dnech roku 1772 jistý muž. Ve skutečnosti mu ale v žilách nekoluje ani kapka carské krve.
Jemeljan Pugačov (asi 1742–1775) je donským kozákem původem ze Zimovejské stanice na Donu (kozácké osady s opevněním). Ačkoli ho úřady dostihnou a zavřou, z vězení uprchne. Osnuje plán povstání.
„Vím, že se vám děje křivda, že vás připravují o všechny vaše výsady… Proto mi bůh vrací carství…,“ tvrdí ve svých manifestech, pod kterými se podepisuje jako car Petr III. Ten je ale v té době už přes deset let po smrti!
Lidé Pugačovovi přesto uvěří. „Car žije a pomůže nám,“ letí zpráva od úst k ústům, k samozvanci se přidávají další a další bojovníci. Když v prosinci 1773 vyráží jejich vojsko k Orenburgu na řece Ural, sídlu gubernátora (správce oblasti), čítá na 25 000 lidí. Carevně Kateřině přibudou vrásky na čele.
Povstalce nechá rozčtvrtit
„Musím ty rebely za každou cenu porazit,“ rozhodne se panovnice. V březnu 1774 proti kozákům vyráží carská armáda a zničí je. Jenže Pugačov se jen tak nedá a povstalců už je až příliš velké množství. Stihnou ještě dobýt Kazaň.
Teprve potom ruský generál Alexandr Vasiljevič Suvorov (1730–1800) zjedná pořádek. Pugačovovi zbude jenom hrstka příznivců, která ho ve finále zradí a vydá svého vůdce carské armádě. „Rozčtvrtit. Potom nabodnout jeho hlavu na kůl.
Kusy těla odnést do čtyř světových stran ve městě a na místě spálit,“ rozhodne o osudu vůdce kozáckého povstání carevna. Nakonec mu 10. ledna 1775 nechá nejdřív useknout hlavu a rozčtvrtit tělo až posmrtně. Jenže klid nenastane.
Carští vojáci musejí vyrazit do povstaleckých oblastí ještě na počátku dalšího roku. „Všechno zničte!“ přikazuje svým velitelům Kateřina. Nesnese, aby se někde vyskytovaly jenom stopy odporu vůči ní. 5. srpna 1775 z jejího příkazu dokonce přestává existovat Záporožská Sič.
