Zápolení člověka s víc než půltunovým zvířetem v mnohém připomíná gladiátorský zápas. Býk funí a rozbíhá se proti matadorovi, který sebevědomě svírá ve zpocených rukou rudou plachtu. Těsně předtím, než býk do plachty narazí, matador uhne a dav jásá.

Je to ale právě rudá barva, co býka tak rozzuří?

Egypt, Mezopotámie, Čína i Kréta. Tam všude považovali býky za posvátná stvoření, symbol síly a plodnosti. Býčí hry tak mají tradici, jakou jim jiná klání mohou jen závidět. První dochovanou býčí starověkou sportovně-rituální událost známe z Kréty.

Řeč je o období kolem roku 1900 před Kristem. Ve zdejším nejznámějším paláci Knóssos se ti nejudatnější atleti účastní každoročního přeskoku přes býka. Jde o nebezpečný sport. Atlet musí býka uchopit za rohy a silou svých paží se přehoupnout přes jeho bok.

Není těžké si domyslet, co se následovalo, když muž při přeskoku udělal chybu.

Praotec býčích zápasů

Moderní býčí zápasy přijdou na svět až v 18. století ve Španělsku. Souboje s býky probíhají po celé Evropě, ale právě zde Francisco Romero (1700–1763) definuje jejich nezaměnitelnou podobu. Ne nadarmo si tak vyslouží přízvisko Praotec býčích zápasů.

Je to on, kdo do souboje přidá rudou plachtu, známou jako muleta, a také meč, kterým bude býk na konci zápasu popraven.

Nudná zábava v aréně

Jak vypadaly zápasy předtím, než se do hry vložil Francisco? Divili byste se. Nikdo se neodvažoval postavit zuřivému zvířeti tváří tvář. Šlechtici zabíjeli býky z pohodlí svých koní. A zhýčkané publikum?

Zívalo nudou. Když se Francisco postavil býkovi sám, jen s muletou a mečem, davy nedokázaly vydechnout. Do hry se napumpoval novou vlnu adrenalinu a vzrušení. Rudá muleta se stala symbolem všech zápasů.

Opravdu musí být rudá?

Můžeme jen hádat, zda Francisco Romero vybral rudou barvu pro muletu, protože myslel, že rudá býka rozzuří víc než kterákoliv jiná. Stejně tak ji mohl zvolit jen proto, že mu ladila ke kostýmu. Každopádně se užívá při býčích zápasech dodnes.

Býci jsou z ní prý celí diví. Jenže je tu malý detail: Býci červenou barvu nevidí.

Býčí zrak pod lupou

Zrak lidí se skládá ze tří typů čípků, vidíme takzvaně trichromaticky. Co zatím víme s jistotou o zraku býka? Býci a velká část savců vidí dichromaticky, mají jen dva druhy čípků. To z nich ale automaticky nedělá úplně barvoslepé.

Jen se jim některé barvy jeví stejně. Například býci vidí zelenou barvu, ale nedokážou ji odlišit od červené.

Mýty versus realita dodávají:

Vědci si chtěli být jisti, a proto provedli experiment. Do ringu postavili tři figuríny matadora s rudou, bílou a modrou muletou. Býk o ně nejevil zájem, dokud se nedaly do pohybu. Poté na barvě nezáleželo, býk útočil a narážel do všech mulet bez rozdílu.

To, co býka opravdu rozzuřilo, nebyla barva mulety, ale její trhavý pohyb. Matadoři ve svých pestrých úborech by tak klidně mohli v rukou svírat žlutou, růžovou nebo třeba zelenou muletu. Na zuřivosti býka to nic nezmění.

Tradici však nikdo měnit nebude.