Mladý císařův syn se rozhlédne po spáleništi. Až k obzoru je vidět černá zem, ze které sem tam trčí ohořelá torza stromů. Když už se nepodařilo území dobýt, tak ho alespoň zničil. Se svými franskými bojovníky se teď může klidně vrátit domů.
Když Karel Veliký (742–814) přijímá v roce 800 z rukou papeže Lva III. († 816) korunu římského císaře, moc Franské říše vzroste.
Její panovník si dělá zálusk i na sousední území, která na počátku 9. století obývají slovanské kmeny včetně Čechů.
Císař k nim posílá na válečnou výpravu svého syna Karla Mladšího (772–811), který dává svým vojákům pokyn, aby přitáhli uzdy koním a zastavili. Před sebou mají údolí, ve kterém se jako stužka vlní vodní tok.
„Vidíte údolí Hagary (řeka Ohře – pozn. red.)? Půjdeme dál podél něho. Brzy se setkáme s našimi bojovníky,“ vysvětluje jim. Skutečně, za několik hodin jízdy podél toku narazí na od jihu přicházející Bavory.
Poté dorazí i saské posily přecházející přes Krušné Hory. Spojení tří vojsk, které franští stratégové použijí, se stává oblíbenou středověkou bojovou taktikou.
Mazaní domácí vyčkávají
Cílem franské armády se stává nedaleký hrad Canburg, údajně první pevnost v Čechách, kterou chrání skutečné hradby, nejenom dřevěná palisáda, typická pro česká hradiště v 7. a 8. století. Mazané slovanské kmeny ale pro jistotu zvolí vyčkávací taktiku.
„Počkáme a uvidíme. Snad sami odtáhnou, naše země přece nemůže uživit tak veliké vojsko,“ tajně doufají vůdci, kterým se do střetnutí s početnějšími a zdatnějšími Franky zrovna dvakrát nechce. Franská vojska proto oblehnou hrad a pustoší krajinu všude kolem.
Vůdce umírá
Přes canburské hradby letí hořící předmět. Dopadne na dřevěnou stavbu, kterou během chvilky zachvátí plameny. Vybíhají z ní lidé, je slyšet sténání popálených.
Události doplňují svým barvitým líčením i Metské anály (franská kronika zachycující období let 687–830): „Během čtyřiceti dní oheň spálil zemi na troud a jejich Lecha zabili.
Příděly píce pro koně a jídla pro armádu už nebyly žádné, proto se s armádou vrátili domů.“
Podle českého archeologa Miloše Šolleho (1916–2004) zřejmě nešlo v případě vévody Lecha o vlastní jméno, ale označení jeho hodnosti. Dobýt canburské hradiště se Frankům ale nakonec nepovede.
Slovanů je podle odhadu historika Pavla Choce (1908–1981) asi 30 tisíc, rozhodně méně než Franků, a aby se vyhnuli přímé bitvě, raději se schovávají v lesích severně od dnešního Polabí.
Kde postavili hrad?
Početně silnějším franským bojovníkům přichází úrodná polabská nížina vhod. Seženou tu zásoby alespoň na v kronikách zmiňovaných čtyřicet dní bojů. Jakmile jim dojdou zásoby, otočí koně a odjíždějí s nepořízenou domů.
Dodnes nerozluštěnou záhadou ovšem zůstává určení, kde v Čechách se vlastně hradiště zvané Canburg nacházelo. Kronika Moissiancense z jižní Francie říká, že leží na levém břehu Labe. Kronikář asi ale klidně mohl řeky splést a mít na mysli Vltavu.
Ovšem všichni badatelé, a že jich už od dob dějepisce Gelasiuse Dobnera (1719–1790) bylo hodně, umístili hradiště do Čech.
Hledejte v povodí Labe!
Kde mohli Canburg postavit? Šolle navrhuje dokonce čtyři možnosti: dnešní Hradec u Kadaně, Libici nad Cidlinou, Oškobrh u Poděbrad a Hradsko u Mšena.
Přestože v Hradci u Kadaně několikrát probíhal archeologický výzkum, žádný z nálezů nepochází z doby 8. – 9. století. Nejdůležitějším znakem pro hledání Canburgu je jeho zeměpisná poloha.
Podle kronikářských popisů se tři proudy franských vojsk setkaly až u ústí Ohře do Labe a teprve potom vyrazily k hradišti, takže táhly krajinou podél Labe, ne Ohře. „Musíme hledat polohu hradu z roku 805 dále v poříčí Labe a nikoli Ohře,“ míní Šolle.
V Oškobrhu nejsou žádné stopy po osídlení z této doby, v Libici sice ano, ale nepatří k opevněnému sídlišti.
Nejpravděpodobnějším Canburgem je Hradsko u Mšena. Výzkumy ve 20. století navíc potvrdily, že Hradsko osidlovali lidé už od pravěku a v 9. století tu stál dvorec.
