Stává se jedním z mála alchymistů, kterým nešlo hlavně o bohatství získané novým objevem. Prohlašuje, že alchymie není určena jenom k výrobě zlata a stříbra. Podle něho by měla být využita hlavně v lékařství.

Švýcar Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus z Hohenheimu zvaný Paracelsus (1493-1541) se zabývá merkurosulfurovou teorií, podle které kovy tvoří merkurium a sulfur, dvě substance, které ale nejsou stejné jako přírodní látky a nelze je tedy nazvat rtutí a sírou.

K této přidá třetí složku, a to sůl.

„Tato trojice měla být základem veškeré hmoty, ale Paracelsus rozšířil tuto úvahu – mělo jít současně o odraz nebeské nehmotné Trojice a také o trojici lidské podstaty, kterou byly tělo, duše a duch,“ uvádí současný český popularizátor vědy Vladimír Karpenko.

Porušení rovnováhy

Paracelsus tvrdí, že nemoci vznikají v těle tím, že dojde k porušení rovnováhy rtuti, síry a soli v těle. Proto s oblibou předepisuje léčivé přípravky obsahující rtuť. Právě rtuť se ovšem stává oblíbeným prvkem, který se alchymisté snaží proměnit ve zlato.

Jeho tekutá konzistence zkrátka pokusům přímo nahrává. Na svět Bombastus přivádí myšlenku tria prima, která řeší otázku vzniku kovů. Ty se rodí v nitru Země a zrají do ušlechtilejší podoby. Konečným stadiem má být zlato.

Chce pomáhat lidem

Podobný názor přetrvává ještě v 17. století.

Už v roce 1526 Paracelsus používá slovo zinek k označení známého kovu, jeho alchymistickým dílem je zinková mast na kožní problémy, dalším výsledkem jeho pokusů se stává laudanum pro nevyléčitelně nemocné, jde o látku na bázi opia.

 Paracelsus povyšuje ranhojičství na lékařství, proslaví se i nadmíru sebejistým a výbušným vystupováním. Slovo bombastický se odvozuje z jeho přezdívky.