Skip to content

Jak staří Egypťané mumifikovali těla?

Mumifikace patřila mezi typické procedury starověkého Egypta. Hrála klíčovou roli pro uchování duše v posmrtném životě. Jak Egypťané postupovali krok za krokem, aby tělo zůstalo zachováno po tisíce let?

Starověcí Egypťané věřili, že se duše vrací v pravidelných intervalech zpět do těla. Muselo tedy i po smrti zůstat neporušené. Vznik prvních mumií se datuje přibližně do roku 2600 př. n. l., novější metodu mumifikace vymysleli Egypťané až okolo roku 1550 př. n. l. Zahrnovala vyjmutí orgánů zesnulého, dehydrataci těla a následné zabalení do lněných bandáží.

Existovala faraonova kletba?

Nejslavnější a zřejmě i nejkontroverznější se stal v roce 1922 nález Tutanchamonovy hrobky. Během prací na hrobce zemřelo několik lidí, a zrodila se tak legenda o faraonově kletbě, která má zabít každého, kdo do hrobky vstoupí. Z celkového počtu 58 lidí jich zemřelo během 12 let pouze 8. Vědci dnes soudí, že za tato úmrtí mohou být spory plísní, které se v Tutanchamonově hrobce rozmnožily.

Starověcí Egypťané věřili, že se duše vrací v pravidelných intervalech zpět do těla.

Jak se dělaly mumie:

Celý proces balzamování a mumifikace trval celkem 70 dní. Díky dokonalé technice a péči pak mumie „přežily“ tisíce let.

1. Odstranění mozku – tělo se nejprve omylo palmovým vínem nebo očištěnou vodou z Nilu. Poté balzamovač (měl na sobě masku boha mrtvých Anubise) vytáhl hákem mozek, jelikož ho Egypťané nepovažovali za důležitou součást těla.

2. Vysušení těla – tělesné orgány se odstranily na levé straně těla, kromě srdce, které Egypťané považovali za centrum inteligence. Tělo se pak pokrylo natronem (přírodní sůl) po dobu 40 dnů, aby se vysušilo.

3. Naolejování – natron se poté vyškrábl ven. Tělo se vycpalo pilinami a plátnem, aby vypadalo jako živé. Následně pak balzamovači natírali trup olejem, aby kůže zůstala pružná.

4. Zabalení – k zabalení se používaly lněné bandáže, které se kolem těla vrstvily a lepily pomocí pryskyřice.

5. Umístění do rakve – po přidání posmrtné masky bylo tělo připraveno k pohřbení do několika dekorativních rakví.

6. Příprava na pohřeb – nejdůležitější součástí rituálu bylo „otvírání úst“, které umožňovalo mrtvým mluvit, jíst a pít i v posmrtném životě. Tělo bylo pohřbeno se všemi pozemskými poklady a věcmi. Kněz pak přednese modlitbu a kouzla nad zesnulým, čímž odežene zlé duchy.

Umění zabalování:

Tělo muselo být po procesu balzamování zabaleno do lněných obvazů a po 15 dnech vloženo do rakve. Používaly se bandáže, dlouhé více než 150 metrů.

Nabalzamovaná těla mohla díky dokonalé technice přežít tisíce let.

1. Hlava a končetiny – dlouhými pruhy plátna se nejprve obalily hlava a krk, poté následovaly prsty, ruce a nohy.

2. Slepení obvazů – každá vrstva obvazů byla natřena pryskyřicí, která měla lepivý účinek.

3. Ochrana – pro odvrácení zlých duchů byly vkládány mezi obvazy amulety a útržky z Knihy mrtvých.

4. Posmrtná maska – maska patřila mezi životně důležité aspekty pohřbívání. Duše měla podle ní rozpoznat své tělo v posmrtném životě.

Foto: Shutterstock.com. wikimedia.org. Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Svět na dlani.
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Záhady a tajemství
Zobrazit více …