Jaderný byznys je stále velice lukrativní, přesto si mnozí uvědomují, že aby to tak ještě nějakou dobu zůstalo, je třeba zapracovat na jeho zabezpečení – rozhodně nikdo nestojí o další Fukušimu.

Potenciální hrozby, jež skrývá jaderný průmysl, by mohly stát nejen miliony lidských životů, ale také miliardy dolarů, eur, korun… Vědci z Purdue University College of Engineering v nedávné době představili prakticky celému světu něco, co by mohlo hrozbám spolehlivě předcházet.

Jedná se o nejnovější systém detekce, který se úplně primárně zaměřuje na rozpoznávání trhlin a průsaků v jaderných reaktorech. Mohl by mít ale také jiné využití, zachránit by mohl i další budovy, popřípadě mosty atd.

Pomůže umělá inteligence

Snad ani netřeba podotýkat, jak nebezpečné jsou právě trhliny v jaderných reaktorech, možný katastrofický scénář si lidstvo již několikrát zažilo.

Přestože jsou kontroly neustále podrobnější a provádí se celkem pravidelné kontroly samotné konstrukce a celkové její struktury, jde o poměrně složitou, a především časově náročnou práci.

Navíc zde hraje jistou roli také selhání lidského faktoru, vše je totiž závislé na bezchybnosti jednotlivce. Jak je známo člověk je tvor omylný, a právě bezchybnost nebývá zrovna jeho nejsilnější stránka.

V tomto případě se ale nejedná pouze o možnost chyby, přímo do nitra reaktoru prostě není možné poslat cokoli živého. Odborníci tak téměř vše řeší s pomocí kamerového systému a robotických pomocníků. Získané záběry z povrchu stěn apod.

se následně analyzují a vyhodnocují, tím vzniká jakési urychlená práce a také jisté zkvalitnění právě díky spolupráci umělé inteligence s člověkem.

Učit se, učit se, učit se

Podobně jako člověk se ale i stroje musí své práci nejdříve naučit.

Technici pro tyto případy vyvinuli technologii na bázi strojového učení, jež je schopna procházet jednotlivé snímky získané z kamer a fotoaparátů a na základě získaných znalostí detekuje např. i miniaturní trhliny.

Často není možné kvůli nevyhovujícím podmínkám jako např. zhoršené viditelnosti přistoupit na běžné způsoby detekce hran, změn intenzity, morfologického přístupu atd., data nemohou být přesná.

Vědci tak stvořili systém, jenž je schopen pracovat s analýzou samotných textur, na jejichž základě rozpoznává, jestli je stěna porušená a kde přesně se může sebemenší prasklina skrývat, a to dokonce i ve sváru.

Bez lidí to ale stále nejde

Ačkoli má systém nesporné výhody především v automaticky zvýrazněných trhlinách, jež nalezne, bez lidské obsluhy se samozřejmě prozatím ještě neobejde.

Důkladně vyškolený personál musí záznamy pečlivě procházet a vyhodnocovat, zda se opravdu jedná o natolik velkou hrozbu, aby se musela akutně řešit, nebo jestli jde pouze o něco menšího.

Technologie automaticky zvládá seřadit trhliny dle velikosti a tloušťky, takže inspektor začne rovnou s těmi nejdůležitějšími.

Inženýři si ale už nyní celý systém velice chválí, detekce a analýzy jsou mnohem rychlejší, než tomu bylo dříve, a co je hlavní, jsou velmi efektivní, díky spolupráci člověka se strojem vzniká jen skutečně minimální šance, že jim unikne něco důležitého, bezpečnost se tak rapidně zvyšuje.