Německý hudební génius Ludwig van Beethoven sedí u klavíru. Opakovaně do jeho kláves vyťukává jednu melodii. Po několika hodinách horečné práce je hotov. Partituru ještě opatří datem 27. dubna 1810 a přípisem „Pro Elišku“. Ale možná také „Pro Terezu“. Anebo z ní nenapíše ani notu…
„Našel jsem Beethovenovu dosud neznámou klavírní skladbu,“ chlubí se světu v roce 1865 německý muzikolog Ludwig Nohl (1831–1885). O dva roky později publikuje partituru díla, které je dodnes známé pod názvem „Pro Elišku“.
Od smrti geniálního skladatele Ludwiga van Beethovena (1770–1827) uplynulo 40 let. Nohlův senzační nález proto v mnohých vzbudí pochybnosti. Skutečně je autorem skladby Beethoven? A kdo je ona tajemná Eliška, pro niž ji napsal?
Na ženy má smůlu
Ludwig van Beethoven sedí jako přikovaný v křesle vídeňského salonu rodiny Malfattiů, obchodníků nedávno povýšených do šlechtického stavu.
Fascinovaně přitom hledí na 18letou Terezu (1792–1851), jejíž štíhlé prsty ladně kloužou po klávesách klavíru. Když dívka dohraje, neudrží se a tleská. Je okouzlený a zamilovaný. Doposud se mu na milostném poli nedařilo.
Stále narážel na skutečnost, že jeho lásky byly z vyšší společnosti a on jako člověk bez šlechtické krve u nich neměl šanci.
Ať už to byla mladá hraběnka Julie Guicciardiová (1782–1856), nebo hraběnka Josefína Brunšvická (1779–1821). Obě učil Beethoven hře na klavír, obě ho nejspíš milovaly.
Když došlo na možnost svatby, obě však z nerovného svazku vycouvaly. V roce 1810 skladatel bláhově cítí, že by mu to s půvabnou Terezou Malfattiovou konečně mohlo vyjít. Údajně ji žádá o ruku. Opět ale dostává košem. Dívka se později provdá za jakéhosi rakouského šlechtice.
Zrádný rukopis
„Přeji ti jen to nejlepší a ty nejkrásnější věci v životě. Vzpomínej na mě, nikdo ti nemůže přát jasnější a šťastnější život než já… Tvůj oddaný sluha a přítel Beethoven,“ napíše jí ještě.
A kromě toho podle některých hudebních odborníků pro ni stvoří i půvabnou bagatelu, krátkou klavírní skladbu. „Její přípis zněl »Pro Terezu«, nikoli »Pro Elišku«,“ uvádí na pravou míru Nohlův objev další německý muzikolog Max Unger (1883–1959).
S Beethovenovým rukopisem mívali potíže už jeho současníci. Nohl se mohl snadno dopustit omylu a v mistrově „škrabopisu“ chybně považovat Terezu za Elišku. Nicméně jsou tu další kandidátky na věnování díla…
Pocta zázračnému dítěti
„Beethoven skladbu napsal pro německou sopranistku Elisabeth Röckelovou,“ tvrdí v roce 2010 současný německý muzikolog Klaus Martin Kopitz.
Zpěvačka, která se později provdala za Beethovenova přítele i rivala v jedné osobě Johanna Nepomuka Hummela (1778–1837), si čas od času nechávala říkat Elise, tedy Eliška, jindy ale také Betty.
Proti Kopitzově teorii ovšem hovoří fakt, že záznam skladby se nacházel v pozůstalosti Terezy Malfattiové.
Proto se jako mnohem přijatelnější zdá další tvrzení, že onou Eliškou byla mladičká talentovaná hudebnice Juliana Kateřina Alžběta (Eliška) Barensfeldová (1796 – ?).
Alespoň s tímto odhalením přichází v roce 2012 současná kanadská muzikoložka Rita Steblinová. Zázračné dítě snad Tereza Malfattiová učila hře na klavír a Beethoven skladbu napsal na její přání. Ovšem i to je jen čirá hypotéza a pravá identita Elišky zůstává stále neznámá.
