Německý orientální ústav provádí v letech 1907–1913 vykopávky v egyptské El Amarně. Dohoda mezi oběma státy zní tak, že Němci si v případě nálezů nechají objekty ze štuku a hlíny. Egypťanům připadnou kamenné sochy.

Amarnské výzkumy tehdy vede německý archeolog Ludwig Borchardt (1863–1938). Ten jednoho dne roku 1913 narazí na vápencovou bustu. Podle smlouvy by měla připadnout Egypťanům. To se ale nestane.

„Při dělení Němci dali vápencovou bustu záměrně do krabice se štukovými předměty, a navíc ji nechali ušpiněnou. Díky tomu ji ukryli,“ vysvětluje současný archeolog Miroslav Verner.

Model s chybějícím okem

Němci si nechávají bustu pro sebe. Borchhardt trvá na tom, že se nebude vystavovat. Dobře ví proč. Má s ní jiné úmysly. Veřejnost proto dostane šanci si dílo prohlédnout až po deseti letech. Tehdy ale vzbudí ohromný poprask.

Barvy na Nefertitině tváři doslova září a Egypťané obviňují Němce z podvodu. Jenže šéf amarnského výzkumu tvrdí, že to není „nic víc než pomalovaný kus sádry“. Hlava egyptské panovnice ale není bezcenná.

„Předpokládá se, že bustu vytvořil sochař Thutmose, který byl dvorním sochařem reformátorského faraona Achnatona, manžela Nefertiti,“ mluví o jejím původu Verner a potvrzuje její stáří.

Thutmose žil ve 14. století př. n. l.

Starými barvami nikoho neoblafne

V případě Nefertiti se nejedná o „ostré“ dílo. Pravděpodobně jde o model, na jehož základě zhotovuje Thutmose královniny sochy. Svědčí o tom chybějící levé oko. Německo-egyptské spory o bustu ovšem pokračují další desítky let.

Současný švýcarský historik umění Henri Stierlin mezitím věnuje svůj čas zkoumání hlavy egyptské královny. V roce 2009, po 25 letech svého výzkumu, jednoznačně říká, že Borchhardt hlavu dotvořil.

Z původně nevzhledného vápence vyrobil barvami hýřící dílo. Aby vzbudil zdání pravosti, zdobí bustu barvami pocházejícími z antiky. Ani tím ale Stierlina neoblafne.