Od počátku epochy objevitelských cest uplynulo přes půl tisíciletí. Za tu dobu by se mohlo zdát, že člověk svoji planetu poznal do nejmenších detailů. Jenže zdaleka tomu tak není.

Zvláště tropický pás, kde je stále ještě možné narazit na neprostupné pralesy, nepřestává překvapovat.

Pralesy mnohdy vlivem činnosti člověka mizí, což pro biologickou rovnováhu znamená neštěstí. Vedlejším produktem jejich ústupu je občasné odkrytí některých tajemství, které neprobádaná krajina skrývala. Nejčastěji se tomu tak děje v pralesích v povodí jihoamerické Amazonky.

Civilizace předkolumbovské Ameriky svou vyspělostí v leckterých oblastech strčily do kapsy i Evropany.

Kdysi mocné říše však nebyly věčné, buď zanikly ve vzájemných soubojích, podlehly zbraním a nemocem, které do Ameriky přivlekli conquistadoři, či jako v případě Mayů překročily meze svého růstu a zahubily se samy. Evropané se nových území nehodlali vzdát.

Již roku 1494, tedy pouhé dva roky poté, co Kolumbus se svou družinou doplul do Karibiku, podepsalo Portugalsko a Španělsko tordesillaskou smlouvu, která rozdělovala svět na sféry zájmu těchto států podél 14. poledníku.

Většina Amazonie tak připadla Portugalsku, které vyslalo jezuity do vnitrozemí, aby obrátili příslušníky místních kultur na křesťanskou víru. Tordesillaská smlouva má své důsledky i po půl tisíciletí, právě kvůli ní Brazílie hovoří portugalsky, kdežto zbytek latinské Ameriky španělsky. Každopádně, ani tehdy, ani později Evropané nedokázali proniknout do všech zákoutí okolí Amazonky.

Právě zde přežívaly mnohé kultury, jejichž existence vyplouvá na povrch až v současnosti.

Nedávný průzkum satelitních snímků Amazonie ukázal, že v té době byla oblast mnohem zalidněnější, než se dosud předpokládalo. V dosud ne zcela prozkoumaných částech této rozsáhlé oblasti žil před příchodem Evropanů až milion obyvatel.

To činí až 4 % veškeré tehdejší jihoamerické populace.

Brazilští a britští badatelé na družicových fotografiích Tapajóské pánve v Brazílii napočítali celkem 81 nových archeologických nalezišť. Svědčí o nich především zbytky geoglyfů, tedy výtvarných motivů vytvořených na zemském povrchu.

Geoglyfy jsou pro předkolumbovskou Ameriku typické a nejvíc jich leží právě v Amazonii, byť zřejmě ty nejznámější lze spatřit na peruánské náhorní planině Nazca. Poblíž, či dokonce uvnitř těchto obrazců se pak rozkládaly vesnice, osady, ba i města.

I následné výzkumy přímo na místě potvrdily, že kdysi dávno bývaly tyto lokality plné lidské společnosti. Archeologové zde našli keramiku, kamenné nástroje, skládky odpadu i stopy po opevnění, tedy důkazy, že zdejší kultury se mnohdy ocitly v konfliktech.

Již tehdy v těchto místech docházelo k odlesňování, avšak nikoliv v takové míře jako v současnosti.

Amazonie vydává i jiná tajemství. Ta zdaleka nemusejí pocházet z daleké minulosti, ba naopak, patří do žhavé současnosti.

Etnologové několikrát v minulosti narazili na kmen žijící v Amazonii, pro jehož členy byla existence okolní civilizace ne-li přímo šokem, tak bezesporu překvapením.

Ne, že by takové okamžiky byly na denním pořádku, ale čas od času k nim dojde. Před nedávnem na hranicích Brazílie a Peru vyšli z pralesa zástupci dosud izolovaného kmene. Důvod, proč hledali kontakt, byl prostý: potřebovali pomoc.

Jejich sídla byla totiž napadena cizími lidmi, kteří vesnice vypálili a spoustu příslušníků kmene pobili.

Těmto nomádům a lovcům se totiž nebezpečnými stávají těžaři a také pašeráci narkotik. Rizikový je pro ně ovšem jakýkoliv kontakt s okolím, protože jejich imunitní systém se nedokáže vypořádat s některými běžnými chorobami, např. i lehkou chřipku.

V roce 2011 pak průzkumná letadla zaregistrovala asi 200 indiánů, o jejichž existenci svět neměl dosud vůbec ponětí. Kontakt však s nimi však navázán nebyl, brazilský zákon z roku 1987 zakazuje, aby se kdokoliv setkával s dosud neznámými kmeny.

Odlesňování brazilských deštných pralesů nabralo na přelomu tisíciletí na intenzitě.

Mezi lety 1970 a 2000 bylo vykáceno celkem 16,4 % celkové plochy pralesa, což činí každoroční ztrátu 20 200 km2 (necelá třetina území ČR). Od té doby se situace na čas zlepšila, avšak některé bývalé části pralesa se už nevratně změnily v pusté holiny. Druhé desetiletí nového století nepřináší z Amazonie dobré zprávy.

V roce 2013 odlesňování znovu nabralo na intenzitě. Podle údajů zveřejněných brazilskou vládou byla vykácená plocha v Amazonii o 28 % vyšší než v roce předchozím.

Loni pak Brazílie těžařským společnostem uvolnila rozsáhlou oblast Amazonie o rozloze 46 000 kilometrů. V současnosti existuje v Brazílii už jen 8,5 % souvislých ploch Atlantického pralesa nad 300 hektarů.