„Toužím po Jičínu,“ píše Albrechtovi z Valdštejna jeho manželka Isabela Kateřina z Harrachu během svého pobytu v Novém Zámku u České Lípy roku 1630. Její choť okamžitě jedná.
Honí stavitele, aby si s prací na jičínském zámku pospíšili a jeho paní brzy měla kde složit hlavu.
Pokladna císaře Ferdinanda II. (1578–1637) zeje na počátku roku 1621 prázdnotou, čehož dovedně využívá jeho vojevůdce Albrecht z Valdštejna (1583–1634).
„Přijmu konfiskáty do zástavy jako odměnu za své služby,“ naznačuje opatrně císaři. Ferdinand II. na to slyší. Splácet dluhy nemá z čeho a zastavit majetek zkonfiskovaný stavovským rebelům se mu zdá jako nejjednodušší způsob, jak přijít k penězům.
23. března 1621 tak Valdštejn získává do zástavy jičínské panství. O necelé dva roky později, 17. února 1623, se už stává jeho vlastníkem. Za jakou cenu? Obětuje poklad v podobě stříbrného nádobí údajně v ceně asi 50 000 zlatých a 10 000 zlatých v hotovosti.
Rozkvět místo zmaru
Valdštejn na nic nečeká a už v listině z 16. října 1624 se zmiňuje, že má zájem „nejen samo město rozšířit a obehnat ho hradbami, ale vystavět tam také zámek nebo hrad“.
Ve vnitřní části Jičína mají vzniknout stovky nových kamenných domů, na periférii 360 dalších. Do práce zapojí na 500 dělníků. Chystá se nové dláždění ulic, vodovod, městská jatka, lázně, dílny, mincovna.
A zapotřebí bude také reprezentativní prostor pro samotného majitele. Vždyť jeho rozsáhlý dvůr tvoří 800 lidí a 1000 koní!
Zatímco v Evropě zuří třicetiletá válka (1618–1648) a vojáci drancují vesnice i města jako zběsilí, ve východočeském Jičíně se začíná stavět ve velkém.
Jezuiti mu nevadí
Nový majitel panství zve do města jezuity.
„Albrecht z Valdštejna nebyl náboženský fanatik, jeho příklon ke katolictví byl účelový,“ vysvětluje současný historik Jindřich Francek a dodává, že „jistá míra jeho náboženské tolerance vycházela z ekonomické motivace“.
Plánuje postavit jezuitskou kolej, která má být po té pražské druhou největší v Čechách. Bude-li Jičín centrem vzdělanosti, přinese to Valdštejnovi jen další zisky…
S Valentinem Coroniem, budoucím rektorem koleje, probírá otázku jejího umístění a mluví do všeho:
„To místo, kde karmelitáni bejti blízko zámku měli, pro kolej nechám, než neschvaluji to, nebo toto jak prvé bejti mělo, bylo právě uprostřed města.“ Vyučovat se zde začíná už 3. listopadu 1623 a již na konci prvního roku má jezuitské gymnázium 282 žáků. Valdštejn v dalším plánu hodlá v Jičíně založit i univerzitu.
Prosadí si kamna
„Stavte tak rychle, jak je to jen možné,“ pobízí osobně Valdštejn mnohokrát dělníky, kteří budují jeho novou rezidenci. Rodí se na místě někdejšího paláce Smiřických a sousedních měšťanských domů.
První návrh, datovaný 3. lednem 1624, se inspiruje palácem rodu Farnese v Římě. Zhotovuje ho italský architekt Giovanni Pieroni (1586–1654). Nechybí zde lodžie, prostory pro návštěvy, trezor, archiv a samozřejmě rozsáhlý apartmán pro majitele.
„Počtem místností oficiální části se tento návrh podobal císařskému apartmánu na vídeňském Hofburgu…,“ uvádějí současní historikové Barbora Klipcová a Petr Uličný. Stavebník ovšem není s projektem spokojený.
„Zvyšte přízemí, nebo musíme mezi přízemí a první patro vložit mezonet pro velkou domácnost. Jinak budou všichni muset bydlet mimo palác,“ kritizuje návrh Valdštejn. Další varianta z března 1624 už počítá s kuchyní v přízemí.
„Vybavte všechny místnosti kamny,“ přikazuje Pieronimu vojevůdce. „Není to nebezpečné?“ namítá architekt. „Ve slunné Itálii kamna nepotřebujete, ale u nás bychom bez nich v zimě umrzli,“ prohlašuje jičínský pán.
Bojiště vyměnil za staveniště
V létě roku 1625 se začínají kopat základy. „Chci mít přehled o každém pokroku na stavbě,“ žádá Valdštejn.
Italského stavitele Andrea Spezzu (1580–1628) proto posílá o dva roky později „odsud (z Prahy – pozn. red.) do našeho města Jičína s přesnou instrukcí k řízení našich tamějších stavebních věcí“.
Albrecht osobně navštěvuje staveniště pokaždé, když má chvíli času. Během roku 1625 stráví celkem 30 dní přímo stavebním dozorem. Se Spezzou je spokojený. Jeho smrt v lednu 1628 ho proto zaskočí.
„Jistě nezískám žádného, který je tak dobrý jako tento,“ stěžuje si Valdštejn. Po různých peripetiích získává na konci roku 1629 se Itala Nicolò Sebregondiho (1585–1652).
Stavební aktivity v Jičíně vrcholí v roce 1630. Od 20. ledna do 14. dubna se v paláci pokládají podlahy. Spotřeba činí 4695 jedlových prken a 29 168 hřebíků na zámek a 750 prken a 2640 hřebíků do stájí.
Práce jdou ráz na ráz, od 22. září do 9. listopadu už se osazují kamna a malují pokoje. Následuje dokončování a roku 1632 se pořizuje nová střecha.
Valdštejn chce nejdříve „několik tisíc kop dubového šindele“, ale Sebregondi ho přesvědčí, že bude lepší keramická krytina.
