V době baroka koloběh života na českém venkově i ve městech určuje liturgický rok, tedy svátky spojené s narozením a životem Ježíše Krista. Přibývají k tomu i oslavy různých svatých.

Rekatolizace je v plném proudu a spousta církevních slavností má obrátit pozornost obyvatel od starostí všedního dne k Bohu.

Český katolík musí v 17. století do kostela minimálně jednou týdně, kromě toho nesmí zanedbat ranní a večerní modlitby, ani tzv. klekání, kdy za úsvitu, v poledne a v podvečer mají všichni křesťané pokleknout a pomodlit se.

Dokážou týrat sami sebe

Zvlášť horliví věřící však dokážou ve jménu Krista týrat i vlastní tělo. Připínání opasků s ostny nebo sebemrskačství praktikují překvapivě nejenom řeholníci, ale i světští věřící.

Dopřává si ho dokonce i šlechta, a to včetně vládnoucí rodiny, například je to známo o Anně Tyrolské (1585‒1618), manželce habsburského vládce Matyáše I., ale není jediná.

Mrskačství si oblíbí i šlechta

„Soukromé mrskání je ostatně doloženo i v nejvyšších kruzích habsburské monarchie – v císařské pokladnici ve Vídni se dodnes uchovávají několikeré důtky, jež k tomuto účelu

používali i členové panovnické rodiny, například na počátku 17. století manželka císaře a krále Matyáše I. Anna Tyrolská,“ píše současný historik Jiří Mikulec.