Na úmrtním listě z 30. března 1912 sotva oschnul inkoust a jazyky pomlouvačů už pěkně rozvážou. „Byla to vražda,“ říkají. Jedna z kolonek formuláře totiž zeje prázdnotou. Chybí příčina smrti. Dobrý důvod ke spekulacím.

Z autora oblíbených bestsellerů se téměř přes noc stává štvanec s cejchem kriminálníka. Titulky novin vytahují minulost německého spisovatele Karla Maye (1842‒1912), kdy strávil několik let ve vězení za krádeže.

Pořádně si na něm smlsnou, když praskne, že jeho příběhy o Indiánech jsou fikcí psanou od stolu. Přes jeho protesty bývalá nakladatelka prodává práva na jeho první romány, které sám považuje za brak. Špiní ho i bývalí obdivovatelé.

„Musím očistit svoje jméno,“ tane Mayovi na mysli, a neúnavně se obhajuje v tisku a vláčí se po soudech.

„Hodně zloby na jen 166 cm vysokého starého muže,“ popisuje současný specialista na Mayovky Karel Jordán nelehký závěr spisovatelova života.

K vraždě nemá důvod

Večer 30. března 1912 se May uloží do postele, u které sedí jeho druhá žena Klára. Ve 20:30 hodin se postaví. „Vítězství, velké vítězství! Roses … rose red ,“ vykřikne svoje poslední slova.

Umírá a smrt je pro pronásledovaného možná vysvobozením. Bezradnost lékařů nad tím, co ho přivedlo do hrobu, ale nahrává teoriím. Ačkoliv úmrtní list nezmiňuje nic, v radebeulském registru úmrtí je uvedena srdeční zástava, bronchitida a astma.

Mezi jeho současníky ale přichází na přetřes rakovina plic i vražda:

„Otrávila ho jeho manželka Klára, která dědí práva na jeho díla.“ Přestože Karel May umírá dříve, než přijde druhá vlna zájmu o jeho díla, je jasné, že z opakovaně vydávaných indiánek poplynou tučné zisky. Mohlo to být pro Kláru motivem k činu? Sotva, stala se Karlovou oporou v jeho posledních letech života.

Otevření rakve

Teorii, zdi spisovatel neodešel ze světa nepřirozeným způsobem, rozvíří další událost. „Je na hřbitově v saském Radebeulu pohřben opravdu Karel May?

Nemohl někdo chtít odstranit stopy nekalého činu?“ šeptá se poté, co během 2. světové války dochází k manipulaci s jeho rakví. Zatím ale všichni tápou ve tmě. Až v říjnu 2014 se vědci rozhodnou učinit přítrž přetrvávajícím dohadům.

Využijí sanačních prací probíhajících v Mayově hrobce a otevřou jeho rakev. K identifikaci, zda v pohřební schránce skutečně leží duchovní otec náčelníka Apačů Vinnetoua, použijí metodu měření lebky. „V rakvi opravdu leží on,“ zní jejich první závěr.

Výsledky analýzy

Další analýzy ostatků na jaře roku 2016 prokážou vysokou koncentraci olova a kadmia v kostech. Chybí ale známky podvýživy i změn tkání způsobených nějakou nemocí.

Jako příčinu smrti proto tým určí právě chronickou otravu těžkými kovy.  Olovo společně s kadmiem se do Mayova těla dostalo zřejmě z pitné vody, protože spisovatel měl v domě olověné rozvody.

„Zprávy o potížích v posledních týdnech a dnech jeho života odpovídají symptomům otravy těžkými kovy,“ komentuje výsledky výzkumu šéf týmu patolog Carsten Hädrich z Ústavu soudní medicíny v Lipsku.  „Pitná voda tehdy obsahovala velké množství olova,“ dodává s poznámkou, že přiotrávit se bylo poměrně snadné. Účinek ještě násobilo kouření.