Hledáte lásku? Dejte si na krk sáček usušené cibulky lilie, sklizené nejlépe za konjunkce Měsíce s Venuší. Čerstvě utrženému květu se však vyhýbejte obloukem! Ten totiž veškeré milostné dobrodružství odežene…
Když se podíváme do historie, v symbolech lilie byl vždycky trochu zmatek. Na jednu stranu je něžná květina ztělesněním nevinnosti, jak ji vnímají již staří Sumerové. Dochovaný pečetní váleček zachycuje sumerského krále Gudeu (22. století př. n. l.), kterému přivádějí jeho (nevinnou) budoucí manželku s kyticí bílých lilií.
Podobně je to i v křesťanství, kde je květina spojena s Pannou Marií. S lilií bývá zobrazován archanděl Gabriel, když Marii oznamuje, že i přes svou neposkvrněnost porodí malého Ježíše.
Ve středověku však křesťané trochu otočí – nevinnou lilii berou jako symbol zneuctění a nevěrným ženám jako znamení hříchu její květ vypalují na rameno!
Zrození, smrt a naděje
I v antice to mají s liliemi trochu jinak. Pro Řeky a Římany jsou hlavně symbolem sexuality a plodnosti. Spojují se proto často s bohyní Herou, která je ochránkyní rodiny, patronkou manželství a zrození. Ale i s Artemis, bohyní lovu a o ochránkyní přírody.
V liliových květech lidé také hledají naději a lepší budoucnost, zároveň však ztělesňují i smrt. Kresby lilií často najdete na náhrobních kamenech, jiné s úctou zdobí smuteční kytice.
Na rozdíl od svatebních, kde převažují bílé, jsou však lilie na pohřbech často růžové či purpurové.
A proč lilie u smrti? Podle jedné z teorií právě zemřelým přinášejí naději – na to, že jejich duše se teď znovu vrátí k nevinnosti. A kruh symbolů se tak uzavře.
Jíst, či nejíst?
Někteří pěstují lilie proto, aby se ochránili proti zlým duchům či uhranutí. Jiní kvůli víře v jejich léčebné účinky.
Jako jedny z prvních šlechtěných rostlin na světě si je hýčkají Číňané již od 2. tisíciletí př. n. l. Jejich cibulky vaří ve vodě a běžně konzumují, chutné jsou prý i poupata a rozvité květy. Musíte mít ovšem štěstí a nenarazit na odrůdu, která je jedovatá! Po snědení jednoho kvítku nejspíš nezemřete, ale může vám být docela zle.
Lepší je lilie využít jinak – až do 19. století se především s jejich kořeny léčí mnoho chorob. A když necháte listy vyluhovat v oleji, prý skvěle hojí kůži, vředy, záněty či popáleniny.
Pocit uvolnění přinese i jen vůně. Některé lilie tedy skoro necítíte, jiné vám provoní celý dům a občas vás z nich i pekelně rozbolí hlava. A někteří nešťastníci mohou lilie ve váze odnést i nepříjemnou alergickou reakcí.
Ukáže vám správný směr
Jedno však žádným liliím neupřeme – vždy jsou krásné, elegantní, slavnostní! Velmi jim to sluší nejen v záhonu či v kytici, ale také na erbech a znacích.
Ve 12. století se jejich honosnosti všimne Ludvík VI. Francouzský (1081 – 1137) a květ lilie se třemi okvětními lístky, tzv. fleur de lys, se tak stane známým znakem panovníků francouzského království.
Inspirují se v Kanadě či Španělsku, podobnou lilii najdeme i na znacích českých obcí a měst (Litomyšl, Studénka, Trnávka či Žleby).
Lilie natolik zalíbí neapolskému králi Karlovi I. z Anjou (asi 1226- 1285), že na jeho počest umístí mořeplavec Flavio Gioja symbol lilie na vlastnoručně zdokonalenou buzolu.
Lilie značí severní směr, což se ujme i v dalších státech Evropy a nakonec to převezmou i skauti.
Jejich květ znázorňuje nejen tři skautské sliby či věkové kategorie, ale rovný list především přímou cestu vpřed, ze které by se nemělo ustoupit. Cesty odbočující do stran, a tedy pryč od překážek, se stejně jako boční listy lilie stáčí zpět.
