Novoměstský radní Jan Humpolec letí 30. července 1419 oknem ven na ulici. Svůj poslední pohled v životě vrhne na radniční budovu. Její nákladná rekonstrukce je i jeho dílem. Než si to ale stačí uvědomit, vrhne se na něj rozzuřený dav a ubije ho.
K pražské Novoměstské radnici se 30. července 1419 přiženou příznivci svatého přijímání pod obojí. Žádají novoměstské radní, aby jim vydali jejich uvězněné souvěrce.
Konšelé ale výzvy neuposlechnou a rozvášněný dav lidí proto vtrhne dovnitř a vyhodí je z oken. Masakr odstartuje husitské války. Mrtvých je třináct (některé prameny uvádějí jedenáct), jde io novoměstského purkmistra a jeho radní.
V českém království roste po smrti kazatele Jana Husa (kolem 1370–1415) napětí mezi jeho stoupenci a konzervativními katolíky. Vyznavači přijímání pod obojí organizují poutě. Katolíci se snaží vrátit ke starým pořádkům.
Proti tomu protestuje v Praze ve svých kázáních radikální husita Jan Želivský (1380–1422). 6. července 1419 jmenuje český král Václav IV. (1361–1419) konšely na Novoměstské radnici.
K moci se tu dostává konzervativní městská rada. Příznivcům Husa se nelíbí, že jejich protivníci obsadili funkce v den čtyřletého výročí Husovy mučednické smrti.
Konzervativní katolíci
„Protihusitská opatření na Novém Městě pokládal Václav IV. za tolik úspěšná, že se vážně zabýval myšlenkou ustanovit nové konšely rovněž na Starém Městě a Malé Straně,“ popisuje situaci současný český historik Petr Čornej.
Husovi příznivci ale nechtějí dopustit, aby se katoličtí radní na radnicích obohacovali na úkor ostatních. V Praze se množí výtržnosti. Husitští kněží jsou vyháněni z kostelů. Pražští stoupenci kalicha hledají pomoc na venkově.
Při pouti na svátek Máří Magdaleny 22. července 1419 přichází na horu Tábor u Bechyně podle odhadů až 40 tisíc lidí. Novoměstští radní pošlou na pouť své špehy. Ti zjistí, že se na 30. července 1419 chystá manifestace kališníků.
Chystá se povstání
Špehové hned v pondělí 24. července 1483 informují své chlebodárce o tom, co se bude dít. Husité si při poradách na hoře Tábor připravili plán ozbrojeného povstání. Jeho cílem má být dostat Nové Město zpátky pod jejich správu.
Zároveň chtějí příznivci kalicha přinutit Václava IV., aby upustil od politiky, jejímž jediným cílem by se stal konflikt mezi katolíky a kališníky. Mozkem celé kališnické akce se má stát kněz Jan Želivský.
Do příprav se ovšem aktivně zapojuje i jednooký Jan Žižka (1360–1424). Možná i sám král tuší, že se něco děje, protože 26. července 1419 nečekaně navštíví metropoli.
Útok začíná
Nedělní ráno 30. července 1419. V novoměstském kostele Panny Marie Sněžné se scházejí kališníci. Přinášejí zbraně a dodávají si odvahy. Kolem osmé začíná Jan Želivský kázat. Vyzývá ke vzpouře.
„Nejsou hodni chleba ti, kdo činem nedbají o dobro obecné, nechť si to jsou králové a knížata, přísežní soudcové nebo jiní dvorští povaleči, štítící se práce a naparující se v přepychu,“ říká svým souvěrcům. Svou řečí strhne dav.
Po kázání všichni vyrážejí ke kostelu svatého Štěpána, kde probíhá katolická mše. Rozkurážená Želivského družina vyrazí vrata. Kostel, který museli husité před půl rokem opustit, opět patří jim.
Přichází krvavá řež
Převzetí kostela rebelům nestačí. Je sotva půl desáté, když se procesí vydává dnešní Žitnou či Ječnou ulicí směrem k současnému Karlovu náměstí. Zamíří k Novoměstské radnici. Tam už čeká purkmistr Jan Podivínský.
Slovní dohadování mezi oběma tábory o to, zda Podivínského muži propustí husity zajaté 6. července, se brzy zvrhne v krvavý útok. Podle kronikářů, například Vavřince z Březové (asi 1370–1437) se do něj jako první vrhne Žižka. „Zde od radnice začal být Žižka proslulým, protože tady začal bojovat,“ líčí.
Volba nové městské rady
Nastává řežba. „Konšel Řehák přišel o život asi v mučírně, zbývajících deset až třináct mužů svrhli vzbouřenci z oken, odkud padali do davu, který je očekával s oštěpy, sudlicemi, meči a kordy v rukou,“ píše Čornej.
Okna novoměstské radnice jsou jenom několik metrů nad zemí, ale rozzuřený dav konšely ubije. Když se král Václav IV. o masakru dozví, rozčílí se. Želivský se snaží uklidnit situaci.
Král potom pod vlivem svých rádců souhlasí s tím, že se mu vůdci povstání omluví a on schválí radu, kterou si sami zvolí.