Okolnosti vyhnání prvních lidí z ráje zná snad každý. Eva poslechne zrádného hada a ochutná ovoce ze zakázaného stromu poznání, navíc nabídne i Adamovi a následuje vyhazov z rajské zahrady. Ale podle badatelů je v celém příběhu jablko zřejmě úplně nevinně.
Co vlastně Eva nabízí Adamovi v zahradě Eden totiž Bible neupřesňuje. Mluví se v ní o ovoci, případně plodech. Experti různých oborů se proto chopili této hravé výzvy a pokoušejí se přijít na to, na čem si první dvojice za branami ráje vlastně pochutnávala.
Úvahy o ovoci
Stěžejní scéna je popsána v knize Genesis a odehrává se poté, co Bůh varuje Adama, aby nejedl ze stromu poznání. „Nevíme, co to bylo. V textu se neobjevuje ani druh stromu, ani ovoce.
Ale nic nenasvědčuje tomu, že šlo o jablko,“ poznamenává k tomu Ari Zivotofsky, profesor z izraelské Bar-Ilan University.
Hebrejské slovo, původně použité v tomto verši, je „peri“, což je podle Zivotofského obecný výraz pro ovoce v biblické i moderní hebrejštině.
Už v Talmudu, sbírce rabínských učení a biblického práva, i dalších spisech, dokončených v prvních staletích našeho letopočtu, se objevují některé představy o identitě záhadného plodu, ale jablko není zmíněno ani v jednom případě.
Fík, citron, hrozny…
Jedním ze žhavých kandidátů, který by mohl být oním zakázaným ovocem, je fík. Adam a Eva si po ochutnání ovoce ze stromu poznání totiž uvědomí, že jsou nazí a zakryjí se fíkovými listy.
Další možností jsou podle odborníků hrozny, citron anebo etrog, druh hořkosladkého ovoce, používaného při rituálech během židovského podzimního svátku Sukot a jde o některé kultivary citrusové rostliny zvané cedrát.
Jak se tedy ale jablka, která ani nepocházejí z Blízkého východu, stala převládající interpretací ovoce, které mělo mít podle Bible na dějiny lidstva zásadní dopad?
Všechny cesty vedou do Říma?
Badatelé se domnívají, že tato cesta začíná v Římě v roce 382, kdy papež Damasus I. (?304-384) žádá učence jménem Jeroným (?347-420), aby přeložil Bibli z hebrejštiny do latiny.
„Ten pro hebrejské slovo „peri“ použije latinský výraz „malum“,“ vysvětluje Robert Appelbaum, emeritní profesor literatury z univerzity ve švédské Uppsale.
Podle něj má toto slovo při označení ovoce stejně obecný význam a teprve později se překládá jako jablko. Je to zároveň určitá slovní hříčka, protože znamená také zlo, špatnost nebo hřích, který byl v Bibli spojený s první velkou chybou člověka.
Umělecká fantazie
Pozici jablka pomohou upevnit i umělci. Na obrazech totiž na rozdíl od psaných textů musí mít „ovoce hříchu“ konkrétní podobu. Přesto existují výjimky, které potvrzují, že ani v minulých staletích není jablko jednoznačnou volbou.
Někdy mu malíři dají podobu citronu, jako třeba na Gentském oltáři, který malbami vyzdobili belgičtí umělci Hubert van Eyck (1370-1426) a Jan van Eyck (1390-1441), jindy meruňky jako na obrazu Eva v pokušení, který namaloval italský malíř Defendente Ferrari (1490-1540) a v dalším případě třeba granátového jablka.
Tak totiž vypadá záhadné rajské ovoce na malbě Pád člověka od vlámského mistra Petera Paula Rubense (1577-1640). Od 16. století však už malíři víceméně automaticky kreslí jablka.
K nim se poté přidávají i spisovatelé a básníci a cesta k jablku je pak už jasně vytyčena.
