Saturn, jedna z planet naší sluneční soustavy, vyniká hlavně svými krásnými prstenci. Vědci zjistili, že by ale mohly během 100 až 300 milionů let zmizet. Jak se u této planety vytvořily a kvůli čemu mizí?

Saturn je šestou planetou naší sluneční soustavy a z hlediska velikosti mu patří druhé místo za Jupiterem. Díky tomu mohli Saturn pozorovat i starověcí astronomové, kteří mu dali jméno po římském bohu zemědělství, sklizně a času. Řadí se mezi tzv. plynné obry.

Pro ně je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru tvořenou lehkými plyny. Podobně jako Jupiter se skládá ze 75 % vodíku a 25 % helia se stopami metanu, vody a amoniaku. Jeho jádro tvoří kovový vodík, který generuje magnetické pole.

Dávno známá planeta

Podle vědců lidé znali Saturn už od pravěku, první historicky doložené pozorování pochází z období kolem roku 650 př. n. l. z oblasti Mezopotámie. V textu se tehdejší „astronomové“ zmiňují o zákrytu planety Měsícem.

Další zmínky se objevují až v roce 1610, a to přímo od Galilea Galileiho. Ten ale kvůli tehdejší nedokonalé optice neodhalil podstatu Saturnových prstenců a pokládal je za dvě samostatná tělesa.

První, kdo vysvětlil povahu prstenců Saturnu a objevil měsíc Titan, byl až Holanďan Christiaan Huygens v roce 1659.

Žlutá planeta

Z dálky je planeta velmi dobře viditelná a má světle žlutou barvu, za což mohou vrstvy mraků s nejasnými pásy. Ze všech planet sluneční soustavy má nejmenší hustotu, která je ještě menší, než má voda. Patří také mezi nejvíce zploštělé planety.

Její rovníkový průměr je pouze o 10 % větší než ten polární. To je pravděpodobně způsobeno rychlou rotací a kovovým vodíkem v jádru planety. Podle předpokladů Saturn vznikl podobně jako Jupiter před 4,6 až 4,7 miliardy let z protoplanetárního disku.

Jednalo se o zploštělý oblak prachu a plynu, který rotoval kolem vznikající hvězdy. V průběhu času se částice srážely, čímž začala vznikat menší tělesa. Neustálé srážky těles pak vedly k jejich narůstání. Druhá teorie hovoří i tzv.

gravitačním kolapsu, která předpokládá, že planeta vznikla rychlým smrštěním drobných částic, který je znám při vzniku hvězd.

Prstence a měsíce

Saturn na první pohled zaujme svými prstenci, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem.

Vznikly pravděpodobně rozpadem blízkých těles a objektů, nejčastěji měsíců, kterých okolo Saturnu obíhá neuvěřitelných 82. Alespoň tolik jich v roce 2019 napočítali astronomové.

Nejbližší měsíc Pan obíhá ve vzdálenosti 133 583 km, zatímco nejvzdálenější pojmenovaný měsíc se nazývá Ymir a Saturn obíhá ve vzdálenosti 23 100 000 km. Největším z nich je Titan o průměru 5150 km, který je větší než planeta Merkur.

Tento měsíc obklopuje vlastní hustá atmosféra složená převážně z molekulárního dusíku a metanu a má pevný povrch.

Jak se vytvořily?

Kvůli velké vzdálenosti od Slunce ale teplota měsíců nevystoupila tak jako v případě Jupiteru a neunikaly z nich tak lehce tavitelné látky. Tyto ledové měsíce poté začaly obíhat okolo Saturnu.

Vlivem různých srážek s cizími tělesy se od nich oddělily různé kousky a vytvořily se ony prstence o průměru 420 000 km. Jejich šířka se pohybuje od několika metrů až po několik set metrů.

Prstence tvoří z velké většiny led, prach, kamení a balvany o průměru několika metrů. Mezi nimi leží i dráhy nejvnitřnějších měsíců. Odhaduje se, že celková hmotnost prstenců dosahuje pouze 1 % hmotnosti pozemského Měsíce.

Přijde o své prstence

Jenže podle nejnovějších výzkumů americké vesmírné agentury NASA to vypadá, že planeta jednoho dne o své prstence přijde. Vzhledem ke stáří planety je tempo jejich mizení poměrně rychlé. A důvod?

Prstence k sobě stahuje prašný déšť ledových částic kvůli magnetickému poli. Vědci odhadují, že během pouhé půl hodiny odčerpá tento prstencový déšť z prstenců takové množství vody, jež by zaplnilo jeden olympijský bazén.

Rychleji, než se zdá

Celý systém by tak podle odhadů mohl zmizet během 300 milionů let. Jenže… Sonda Cassini změřila materiál padající z prstenců na Saturnův rovník a vědcům vyšlo, že by Saturnova chlouba mohla zmizet už za sto milionů let. Ve srovnání se stářím Saturnu je to velmi krátká doba.

Může zde existovat život?

U planet jako je Saturn vědci předpokládají, že život může teoreticky vznikat pouze v atmosféře, tedy v oblastech, kde se nacházejí kapičky vody a dostatek slunečního záření.

Lepšími kandidáty na mimozemský život se jeví spíše Saturnovy měsíce Titan a Enceladus. Jejich složení atmosféry totiž připomíná složení atmosféry Země v raném stadiu vzniku.

Titan jako jediný objekt sluneční soustavy kromě Země má na svém povrchu stabilní tekutiny.