Do Atén přijíždí někdy po roce 460 př. n. l. profesionální učitel Protágoras. Po krátké době svého pobytu ve městě už budí mezi bohatými měšťany pozornost.
Když Atéňané zjistí, že je schopen naučit jejich syny řečnit a hájit tím jejich zájmy, okamžitě začnou posílat své potomky k němu do školy.
Soukromé hodiny přitom nejsou zrovna levné. Za celý řečnický kurz přednášek zaplatí 100 min. Přitom průměrný plat dělníka v 5. století př. n. l. činí 1 drachmu denně.
Jedna mina se rovná stovce drachem, takže obyčejný dělník by si na nákladný kurz vydělávat téměř 28 let, tedy celý svůj produktivní život. Protágoras si za své hodiny přijde na pěkné peníze a utěšeně bohatne.
Dosáhne úspěchu
Prohlašuje, že „člověk je mírou všech věcí jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou“. Podle jeho výkladu tedy vlastně neexistuje žádná absolutní pravda, všechno je relativní. Každý má svou pravdu. Sám Protágoras si ale zakládá na tom, že vyučuje ctnost.
„Mladý muži,“ osloví jednoho svého žáka. „Svěříš-li se do mé péče, vrátíš se domů jako lepší člověk,“ nabídne mu. A studenti za ním táhnou. Věří, že správná slova řečená ve správný čas a před správnými lidmi jim pomohou vybudovat si společenské postavení.
Sepisuje zákoník
Protágoras se zajímá se o politiku, která pro něj znamená především řečnické umění. Úspěch v životě se pro něj rovná politické kariéře. Řadí se mezi příznivce aténského vojevůdce a státníka Perikla (500–429 př. n. l).
Politik Periklés svého oblíbence dokonce v letech 444/443 př. n. l. pověřuje sepsáním zákoníku Thurie, Aténami ovládané kolonie v jihovýchodní Itálii. Jako stoupenec Perikla se ovšem filozof vystavuje spoustě útoků politických protivníků.
Ti ho například osočí z bezbožnosti. Pokud nechce být potrestán, musí utéct z řecké metropole.
Trest za bezbožnost
O život nakonec přijde Protágoras na útěku z Atén. Jeho loď ztroskotá u sicilských břehů. „Měl být proti němu zahájen proces kvůli jeho agnostickým výrokům o bozích,“ píše současný švýcarský filozof Andreas Graeser.
Protágoras se ve svém spise O bozích vyjádří na adresu nebeských bytostí skutečně velmi pochybovačně: „O bozích nemohu vědět, ani že jsou, ani že nejsou. Ani jakou mají podobu.
Neboť mnoho věcí to brání vědět, i nezjevnost bohů i krátký život člověka.“ Po pronesení ateistických výroků musí opustit město. Jeho odpůrci veřejně pálí jeho spisy na protest proti jeho bezbožnosti. Zřejmě proto