První kamenný hrad, který u nás nezakládá panovník, vzniká ve 2. polovině 12. století v Roudnici nad Labem. Románskou stavbu, z níž už toho dnes moc nezbylo, budují pražští biskupové. Později se mění v barokní zámek.
Původní palác měl kulaté věže, což napovídá, že se stavitel výrazně inspiroval přestavbou Pražského hradu z 30. let 12. století, kterou provedl český kníže Soběslav I. (1090–1140).
Oblíbená destinace arcibiskupů
Hrad vlastní biskupové, kteří zde také rádi pobývají.
Oblíbí si ho arcibiskupové Arnošt z Pardubic (1294–1364) i Jan Očko z Vlašimi (†1380). Jan z Jenštejna (1350– 1400) tu najde úkryt před neustálými hádkami s českým králem Václavem IV. (1361–1419). V roce 1421 ale dojde k zastavení hradu Janu ze Smiřic a od té doby zůstává ve šlechtických rukou.
Z hradu se stává zámek
Nejvíce se na podobě Roudnice podepíše rod Lobkowiců, který hrad získává roku 1603 sňatkem Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic (1568–1628) s Polyxenou z Pernštejna (1566–1642), vdovou po předchozím majiteli.
Středověký hrad mizí z mapy a na jeho místě v letech 1652–1684 roste barokní zámek odpovídající dobovým požadavkům na pohodlný život.
Ráj pro pokusy
Roudnický hrad je spojený s alchymií. Když v roce 1577 získal stavbu i město Roudnici Vilém z Rožmberka (1535–1592) rozšiřoval hradní budovy a vybudoval si zde alchymistické dílny. Během svého života zaměstnával přes 50 alchymistů.
Světoznámí mágové Eduard Kelley (1555–1597) a John Dee (1527–1609) možná zavítali i sem.
Návrat původním majitelům
Rod Lobkoviců na zámku sídlí až do roku 1948, kdy budovy zabavuje stát. Zámecké sbírky se rozvážejí po celé republice, nejcennější exempláře ale naštěstí skončí v Národní galerii.
Do prostor zámku se nastěhuje vojenská hudební škola a kanceláře vojenské správy. Po roce 1989 se Lobkovicové dočkají navrácení zámku do svých rukou a probíhají zde také opravy.
