Válka za chorvatskou nezávislost trvala celé 4 roky. Krvavé období let 1991 až 1995 si vyžádalo kolem 23 000 mrtvých.
Nejúpornější boje probíhaly o město Vukovar, které si vysloužilo nelichotivou přezdívku „chorvatský Stalingrad“. Zavítejte s námi do jedné z etap občanské války v Jugoslávii…
Srbové věděli, že zabránit odchodu Slovinska z federace dlouhodobě nemohou už proto, že Srbů zde žije jen asi 2,5 procenta. Odlišná je situace v Chorvatsku.
Zdejší parlament v reakci na republikové referendum s 88 procenty souhlasu vyhlásí samostatnost ve stejný den jako Slovinsko, děje se tak nedlouho poté, co je prezidentem zvolen Franjo Tuđman (1922–1999).
To se však nelíbí Srbům, kteří s podílem 12 procent tvoří nejpočetnější národnostní menšinu v zemi – v některých regionech, především při hranici s Bosnou, jsou dokonce ve většině.
V takových oblastech začnou propukat protesty a násilné nepokoje s cílem odtrhnout se od Chorvatska.
Separatisté mají zřejmou podporu jugoslávské armády, jejíž bojový letoun například již o rok dříve zabránil pod pohrůžkou sestřelení chorvatským policejním vrtulníkům přistát v zóně ovládané Srby.
Masakr ve vepříně
Od léta začnou srbští nacionalisté ve spolupráci s jugoslávskou armádou obsazovat chorvatská města a vesnice. Obzvlášť lítý boj svedou Chorvaté v mnohonásobné přesile o město Vukovar. Srbské útoky zde odrážejí přes dva měsíce, město ale neudrží.
„Vukovar proslul jako ‚chorvatský Stalingrad‘ a televizní záběry úplně zničeného města, které ve vší ryzosti vypovídaly o jeho dobývání dům od domu, svět zcela šokovaly,“ uvádí dvojice autorů s odkazem na zlomovou porážku Němců v druhé světové válce.
Srbští ozbrojenci následně kolem 260 zajatých Chorvatů na nedaleké prasečí farmě Ovčara bez milosti povraždí! A že se nejedná o ojedinělý exces, dokládá i povraždění 43 civilistů v prosinci v obci Voćin.
První fáze chorvatsko-jugoslávské války končí v lednu dalšího roku, kdy se obě strany dohodnou na klidu zbraní.
Dlouho se neradují
S cílem dohlížet na dodržování příměří na místo konfliktu přijíždí 10 000 ozbrojených jednotek OSN. Srbové mezitím vyhlásí nezávislou republiku Srbská krajina věrnou, jak jinak než většinové Jugoslávii.
Přítomnost mezinárodních vojsk situaci na nějakou dobu uklidní, ale dlouhodobě je napětí neudržitelné. V srpnu 1995 chorvatské ozbrojené síly podniknou dvojici útoků (operace Blesk a Bouře) a většinu odtrženého území si vezmou zpět.
Srbské separatisty odtud během pár dní vyženou a ve válce o svou nezávislost tímto vítězí. Odhaduje se, že během konfliktu chorvatská strana zaznamenala asi dvojnásobný počet obětí než nepřítel.