Během 1. století n. l. se to v Římě traviči doslova hemží. Rájem pro jejich rejdy se stává i císařský dvůr. Naobědvat nebo navečeřet se ve vznešené společnosti je o strach.  

Římský historik Suetonius (asi 75–130/140 n. l.) píše o císaři Caligulovi (12–41 n.

l.), že měl schránku plnou „rozmanitých jedů; když ji dal později Claudius utopit, byla prý jimi otrávena mořská voda tak, že hynuly ryby a příliv vyvrhoval zdechliny na nejbližší pobřeží“. Není proto divu, že se tu ujme povolání, které má travičům znesnadnit život – ochutnávač pokrmů. Na náklady dvora se cpe vybranými lahůdkami, a přitom riskuje svůj život. Přesto nemá šanci svého zaměstnavatele ochránit. 

Zrádné houby neodhalí 

Císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.) večeří s manželkou Agrippinou (15/16–59 n. l.), která mu naservíruje talíř jeho milovaných hub. Krátce po večeři Claudius dostane křeče, celou noc se svíjí v úporných bolestech a brzy ráno na 13. října 54 umírá. 

Z panovníkovy smrti obviní ochutnávače Halotuse. Ten mu měl podat jed při hostině s kněžími v citadele na Kapitolu. Jenže pravda je nejspíš někde jinde.  

Ošklivá práce manželky 

V blízkosti císařského dvora pracuje zkušená travička Locusta. „Agrippina si ji vybrala k zabití Claudia, svého manžela. Nejznámější verze tohoto příběhu říká, že otráven byl talíř Claudiova oblíbeného jídla – hub.

Když ho to okamžitě nesprovodilo ze světa, strčil mu lékař do krku pírko namočeného v jedu pod záminkou, že chce vyvolat dávení,“ tvrdí Matyszak. Halotus nemohl nic dělat.  

Studená voda s jedem 

Služeb Locusty využije i Nero (37 68 n. l.), když se chce zbavit Claudiova syna Britannica (41 – 55 n. l.). Chlapci nabídne horký nápoj vyzkoušený ochutnávačem. Když Britannicus zvedne číši ke rtům, ucukne. „Je to vařící,“ vykřikne.

Do nápoje mu proto přilijí studenou vodu, v níž předtím travička zamíchala prudký jed. 

Travičská škola s císařským souhlasem  

Když mladík spadne na zem, spolustolovníkům je jasné, o co jde. Ochutnávač tu opět nebyl k ničemu. Locusta si pak zakládá vlastní travičskou školu, kam jí sám Nero posílá studenty. Mnozí císaři jako například Commodus (161–192 n.

l.) nevěří ani ochutnavačům, jejichž řady rozšířil třeba i známý lékař Galén (129–199 n. l.). Proti otravě se proto jistí tím, že preventivě sní nějaký z tehdy známých protijedů.