„Soustřeďte se zde na tento předmět. Nechte svoje myšlenky plynout,“ říká podmanivým hlasem abbé Faria. Před obličejem sedícího muže se pohupuje růžencem s křížem. Pomalu se mu klíží oči. V Paříži právě probíhá hypnotizérský pokus.    

Edmond Dantes, hrabě Monte Christo, v románu francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího (1802–1870) nespravedlivě trpí za zdmi vězeňské kobky. Společnost mu dělá hlas vězně, který slýchá přes zeď. Jednoho dne se kameny ve zdi rozestoupí.

Ve vzniklém otvoru uvidí vrásčitého starce. Dumas romanticky líčí, že jeho sousedem byl „muž malé postavy, vlasů zšedivělých více strádáním než věkem, pronikavých očí, ukrytých pod hustým šedým obočím, černých vousů sahajících na prsa.“  

Dantesovi se představí jako abbé Faria. „Narodil jsem se v Římě. Celých dvacet jsem strávil jako sekretář kardinála Rospigliosiho,“ svěřuje se mu tichým hlasem.

Dodává, že od doby svého zatčení stále posílá francouzským i italským úřadům žádosti ohledně svého propuštění na svobodu. Bezvýsledně. O svobodě může starý muž s tváří zbrázděnou vráskami jenom snít.

Už nikdy nedostane šanci podívat se na svět jinak než skrz mříže. Starý abbé zemře Edmondu Dantesovi přímo v náručí.

Předtím mu ale svěří tajemství, kde najde velký poklad. Jenže osudy skutečného abbé Farii vypadají o poznání jinak. Řím rozhodně není jeho rodištěm a s kardinálem Rospigliosim se nikdy nesetkal.  

Rodiče zvolí rozvod  

Na svět přichází Josef Custód de Faria (1756–1819) 30. května 1756 v Candolimu, přístavním městě v indické oblasti Severní Goa, které tehdy ovládají Portugalci. Pohodové dětství s oběma rodiči ho ale nečeká. „Bude lepší, když se rozejdeme,“ 

navrhne otec Caetano Vitorino de Faria svojí půvabné ženě Rose Marii de Sousa. Pochopil, že mezi nimi existují takové rozpory, že spolu nedokážou vytvořit harmonický vztah.

Příčinou neshod může být skutečnost, že Caetano se nastěhoval do domu svého tchána, přitom v Indii je naopak zvykem, že nevěsta má následovat svého muže.

Dalším zdrojem hádek se stává i dominantní povaha Rose Marie. Po udělení církevního souhlasu s rozvodem zamíří Caetano zpátky do semináře. Dokončí studia kněžství. Rose vstoupí do zdejšího kláštera svaté Moniky, kde se později stává abatyší.  

Nadchne papeže i královnu 

Syna si otec ponechá ve své péči. Sám má velké ambice a myslí samozřejmě i na co nejlepší budoucnost svého syna.

Odplouvá s ním proto do portugalské metropole Lisabonu, kam dorazí koncem roku 1771 a díky doporučením přátel se dostávají až na portugalský královský dvůr. 

„Pošlete nás do Říma. Sám si vydělám na doktorát z teologie,“ přesvědčuje Caetano Victorino portugalského krále Josefa I. (1714–1777).  Trvá mu rok, než se mu podaří získat jeho souhlas.

Společně se potom se synem vydávají do Říma. „Vstoupím do semináře,“ rozhodne se ve svatém městě po otcově vzoru i Josef. Studuje s výbornými výsledky a také to dotáhne až k doktorátu.

Jako téma dizertační práce si zvolí studii o Duchu svatém a věnuje ji portugalské královně Marii I. (1734–1816), protože král mezitím zemřel.

Papež Pius VI. (1717–1799) je z Fariova díla nadšený, a dokonce mladíkovi nabídne velkou výsadu, může kázat v Sixtinské kapli.  

Podpora od otce  

V roli papežského nuncia se Josef Custód vrací zpátky do Lisabonu. Jakmile se královna dozví, jaké pocty se mu dostalo, okamžitě mu vzkáže: „Přijďte kázat do mé kaple.“ Faria kývne. Jenže když šplhá na kazatelnu, jako by mu nohy zdřevěněly.

Zastaví se a aneví, co dál. Jako by mu někdo svázal jazyk.

Naštěstí pod kazatelnou sedí jeho otec, který mu okamžitě pošeptá do ucha pár nesrozumitelných povzbuzujících slov. Syn se uklidní a začne kázat. Zážitek mu ale zůstane v živé paměti.

„Nerozumím tomu, jak jediná věta pronesená mým otcem měla na moji rozrušenou mysl tak silný vliv, že mne opustil všechen strach,“ přemýšlí od té doby. Zatím ještě odpověď nezná, ale zanedlouho se ji dozví.  

Útěk do Francie  

Veřejný život nenechává Faria bez povšimnutí. Aktivně se roku 1787 zapojí do spiknutí Pintos proti portugalské nadvládě v Indii. Rebelii ale vojáci potlačí. I když je zatčeno 47 lidí včetně 17 kněží, Josef mezi nimi naštěstí není.

Zatýkání tentokrát úspěšně unikne, ale protože má v Portugalsku příliš horkou půdu pod nohama, uteče pro jistotu i s otcem do Francie.

Usadí se v Paříži na adrese na Rue de Ponceau.

I tady žije čilým společenským životem a najde si spoustu přátel včetně francouzského spisovatele Françoise-Reného de Chateaubrianda (1768–1848) a také Amanda de Chasteneta, markýze z Puységuru (1751–1825), který patří k zakladatelům hypnózy a Fariu přivede k intenzivnímu zájmu o tento obor.   

Setkání ve vězení  

Jenže ani ve francouzské metropoli abbé nevydrží nemíchat se do veřejných záležitostí. Během francouzské revoluce je ve svém živlu a v roce 1795 se stává vůdcem jednoho z revolučních praporů. V čele batalionu ho dva roky poté v Marseille zatknou.

Soudní dvůr shledá rebela Faríu vinným a pošle ho do chládku do proslulé pevnosti If.

Na samotce mezi tlustými zdmi má spoustu času k přemýšlení a sebepoznávání.

Teprve v tomto okamžiku se osudy románového Farii shodují s jeho skutečnou předlohou. „Zatkli mne začátkem roku 1811. Vlastně ani nevím proč,“ líčí podle Dumase svému sousedovi Edmondu Dantesovi.

Ve skutečnosti je ale zatčen mnohem dříve a ve zmiňovaném roce už si dávno užívá svobody.