Asie, Amerika, Afrika, Antarktida, Evropa, Austrálie. Jména světadílů se ve všech jazycích dost podobají a rozhodně si je nikdo nepoplete.
Když se však zaměříme na jejich původ, už tak nad slunce jasné tu všechno není…
ASIE: Tam, kde slunce vychází
Vraťme se na chvíli o hodně zpět. Do staré Mezopotámie, tedy oblasti zhruba dnešního Iráku a části Sýrie, kde se již od 4. tisíciletí před naším letopočtem rodí první civilizace.
Brzy se tu lidé začnou zajímat o pohyb nebeských těles a nemohou si nevšimnout toho, že slunce vychází vždy na stejné straně. A někde tím směrem, odkud se hned po ránu line ta mohutná záře, se rozprostírá veliký kus země! Jak se bude jmenovat?
V akkadštině, jednom z tehdejších nejrozšířenějších jazyků, mu začnou nejprve říkat „asu“, tedy „světlý“ či „světlo“. Je to jasné , „světadíl východu“ bude Asie! Jméno se zalíbí i Řekům a půjčí si ho i do své mytologie.
Asia je dcerou Ókeana, nejstaršího z proslulých Titánů, tedy dětí bohyně země Gaie a boha nebes Úrana.
EVROPA: Když den končí…
Európa, dcera krále Agénóra, je tak nebesky krásná, že se do ní zamiluje sám bůh Zeus. Aby ji získal, promění se v krotkého bílého býčka.
Nicnetušící Európa na něj nasedne a Zeus ji unese na Krétu… Bájnou postavu nám dodnes připomíná jméno našeho kontinentu, ovšem z řecké mytologie jeho název nepochází. Je starší, což dokazují již semitské nápisy z 2. tisíciletí před naším letopočtem.
Ano, stejně jako u Asie cesta vede do starověké Mezopotámie. Když tu končí den, obyvatelé se dívají směrem, kde zapadá slunce. Co je „tam“? Akkadsky se soumrak či západ řekne „irib“ či „ereb. A právě odtud, pokud je tedy tato domněnka správná, postupně vznikne „Evropa“.
AFRIKA: Domorodci, slunce a poušť
Třetí ze série krutých punských válek (246-146 př. n. l.) mezi Římem a Kartágem končí neúspěšně pro druhého jmenovaného. Kartágo je přeměněno na římskou provincii, která dostane jméno Afrika a zahrnuje zhruba oblast dnešního Tuniska, části Alžírska a Libye.
Kde se však slovo „Afrika“ vůbec vzalo, je dodnes neznámou. Jedna teorie odkazuje k tamějšímu berberskému kmenu zvanému „Afrigii“ či „Afridi“, což v místním jazyce znamenalo něco jako „člověk z druhé strany“.
Nabízí se ale i podobnost s řeckým slovem „afriké“, tedy doslova „bez chladu“. A když zabrousíme naopak do latiny, máme tu výraz „aprica“ (slunečný) nebo také „africus“ (pouštní vítr).
A aby to nebylo málo, existuje ještě egyptské slovo „af-rui-ka”, které znamená „rodiště“. Tedy místo, kde se patrně vyvinuly první formy člověka?
AMERIKA: Jedno jméno, mnoho objevitelů
Chudák Kolumbus! Přestože ho svět nakonec přeci jen uznává jako novodobého objevitele Ameriky, sám je až do své smrti přesvědčen, že objevil jen západní cestu do Indie. Ani jméno po něm nový kontinent nenese!
Smetánku slízne až jeho kolega Amerigo Vespucci (1454-1512), který tuto část planety navštíví jen pár let po Kolumbovi a správně pochopí, že se o žádnou Indii nejedná.
Zemi dá však nejprve jméno Mundus Novus (Nový svět), dnešní pojmenovaní vytvoří až německý kartograf Martin Waldseemüller (1470-1520) v roce 1507. K Vespucciho křestnímu jménu v latinském tvaru „Americus“ přidá příponu „–ica“, podle již existujícího názvu „Afrika“.
Když už se jméno zdá definitivní, mnozí to Vespucciovi mají za zlé. Kolumbovi jeho právo „ukradl“ a navíc prý Waldseemüller po něm jižní část kontinentu pojmenoval omylem. Na základě přiložených dopisů jeho podíl na objevu zkrátka špatně pochopil!
A když už jsme u těch pochybností, podle jiných teorií nemá italský mořeplavec se jménem kontinentu pranic společného! Inspirací mohla být i hornatá oblast Ameriqque v Nikaragui, pověstná hlavně nalezišti zlata.
Jiná historka se zas váže k vlivnému Angličanovi jménem Richard Amerike (asi 1430-1503).
Když se prý roku 1496 vrátí z Ameriky jako první pod anglickou vlajkou mořeplavec John Cabot (asi 1450-1499), Amerike se mu tak bohatě odmění, že šťastný Cabot pojmenuje kontinent po něm.
AUSTRÁLIE: Jižní a neznámá
Na počátku je legenda o zemi, v jejíž existenci se věří už od antiky. Terra Australis Inkognita neboli „neznámá země na jihu“ se objevuje v dílech Aristotela (384-322 př.n.l.), poté ji popisuje astronom Ptolemaios (asi 100-170 n. l.).
Neznámé území, které má udržovat v rovnováze země na severní polokouli, inspiruje i pozdější geografy a v 15. až 18. století ho zakreslují do svých map. Někdy je to část Afriky, někdy Nový Zéland, mnozí si nakonec hledanou zemi spojí s Antarktidou.
Ono horké jméno ale nakonec dostane místo jiné, a to díky mořeplavci jménem Matthew Flinders (1774-1814). Právě on tento kousek pevniny jako první obepluje a označí jako nový kontinent.
Ve svém cestopisu z roku 1814 pro ni navrhuje název Terra Australia (Jižní země) a za účelem zjednodušení je postupně slovo „Terra“ vynecháno. Téměř do konce 20. století si tak všichni myslí, že za pokřtěním Austrálie stojí právě Flinders.
Dokud se v Národní knihovně v Canbeře neobjeví kniha s mapou z roku 1545 a v ní, na správném místě, kontinent jménem Austrálie! Že by bylo všechno jinak? Nebo to tehdy autor Cyriaco Jacob zum Barth trefil jen tak náhodou?
ANTARKTIDA: Naproti medvědovi
U jmen většiny světadílů se jejich původ jen domníváme, skládáme mlhavé indicie podle starých spisů a prvních map. Jeden je však výjimkou – Antarktida, u níž se zdá všechno jasné.
Břehy ledem pokrytého kontinentu na jižním pólu poprvé spatří již roku 1773 britský mořeplavec James Cook (1728-1779).
Za skutečného objevitele je ale považován důstojník Ruského carského námořnictva Fadděj Faddějevič Bellingshausen (1778-1852), který k mrazivé zemi připluje roku 1820. Na svoje jméno si ale světadíl počká až do roku 1904, kdy je po sérii dalších expedic oficiálně zanesen v mapách.
Název Antarktida vysvětluje deník New York Times ve vydání z 13. března. Jednoduše vzniká spojením řeckého „-anti“ a „Arktida“, tedy doslova „proti Arktidě“, jeho protějšku na severním pólu, který tedy není kontinentem, ale obecně oblastí nad polárním kruhem.
Samotná „Arktida“ má původ v řeckém slově „arktos“ neboli „medvěd“. Podle toho, že leží pod souhvězdím Velkého medvěda.
