Během druhé světové války ošetřuje postřelené vojáky, ke zvířatům už tolik empatie nemá. Stane se však průkopníkem sovětské transplantační medicíny. A že má na svědomí životy desítek nevinných zvířat? To už tak s vědeckým pokrokem bývá.

Vědec má v oblibě obzvlášť psy, na kterých provádí nespočet experimentů. Vladimir Petrovič Děmichov (1916–1998) se nejprve začne pokoušet o udržení samotného srdce naživu pouze s pomocí přístrojů.

Zanedlouho už se přesune k transplantacím orgánů, kdy například vyoperuje jednu z plic, aby ji nahradil druhým srdcem. Počátkem 50. let minulého století mu sice Ministerstvo zdravotnictví pokusy zakáže, on v nich však v tajnosti vesele pokračuje dál.

S příchodem roku 1959 pak do svých laboratoří pozve skupinu novinářů, kterým chce představit svůj dlouholetý projekt.

Psí spojenci

Nikdo v místnosti nevěří svým očím, když před ně přivede dospělého psa, kterému z krku vyrůstá hlava malého štěněte. Opravdu se mu podařilo stvořit dvouhlavého tvora?

Hostitel se sice nechtěný přírůstek snaží setřást a ten mu na oplátku okusuje uši, oba ale jeví všechny známky života. Pro svůj experiment si tentokrát vybere dva německé ovčáky – Broďu, která má být hostitelem, a Šavku, které amputuje hlavu.

K té až do poslední chvíle před operací zůstane připojeno srdce a plíce. Nakonec během necelých tří a půl hodin napojí hlavu na oběhovou soustavu těla.

Loučí se brzy

Oba psi jsou úspěšně probuzeni z anestezie a všechny kontrolní testy splní na jedničku – vidí, slyší a cítí. Přežije i jejich chuť k jídlu, Šavčina hlava se dychtivě natahuje k misce s mlékem.

Její jícen však není připojen k Brodiinu žaludku, a tak všechna potrava vytéká speciální hadičkou zase ven. Kuriózní zvíře nakonec žije pouhé čtyři dny, než podlehne omylem poškozené žíle v oblasti krku.

To se ovšem dalo čekat, jde o v pořadí již čtyřiadvacátý vědcův pokus s podobným výsledkem! Nejúspěšnější „výtvor“ měl podle jeho záznamů přežít 29 dní.

Mnoho povyku pro nic

Pořízené snímky se dostanou do Spojených států a díky časopisu LIFE obletí rychlostí blesku celý svět. Znechucení se mísí s pocity úžasu, dokumentace experimentu však nejvíce pobouří právě Spojené státy.

Ty totiž v té době vedou se Sovětským svazem studenou válku a úspěšná transplantace jim zaručí absolutní vítězství na poli vědy.

Děmichova dlouholetá práce ale nepřinese medicíně žádné další využití, takže se ke smůle jeho i nebohých zvířat ukáže jako téměř zbytečná.

Zkoušíme dál

Není však první, kdo se o bizarní, leč složitou operaci pokouší, již v roce 1908 ho v Chicagu předběhne francouzský lékař Alexis Carrel (1873–1944) ve spolupráci s americkým fyziologem Charlesem Guthriem (1880–1963).

Jejich dvouhlavý pes zpočátku vypadá slibně, ale chvíli po probuzení začne rychle slábnout a o pár hodin později musí být podroben eutanazii.

Většina odborníků dnes úspěšné zákroky tohoto druhu stále řadí do složky science fiction, můžeme však doufat, že se stanou skutečností již v blízké budoucnosti.