V Paříži probíhá roku 1832 karneval. Masky se radují a společně tančí, ale tu a tam se některá z nich zkroutí v křeči a odběhne si ulevit do ústraní. Za chvíli přibývají další a další, které spěchají domů. Trpí vodnatým průjmem a nikdo z nich už nemá na veselí náladu.
Brzy se objevují první oběti nové nemoci. Německý básník Heinrich Heine (1797–1856), který v té době v Paříži pobývá a nákaze se naštěstí vyhne, si všímá, jak se město vylidnilo.
„Celá Paříž propadla nevýslovné hrůze,“ píše domů do Německa a dodává, že na ulicích jsou vidět rakve se zemřelými. Někteří nemocní se ani neobtěžují lékaře navštívit, stejně by jim nabídl jenom klystýr nebo hořký žaludeční lektvar.
Policie hledá jed
Lidé si proto pomáhají různě sami, velkou popularitu získá například recept, podle kterého si má postižený ústa a další tělní otvory zalepit náplastmi pomazanými smolou. Jedině tak nebude mít nemoc kudy se do těla dostat.
Po svém si epidemii vyloží i policie. „Ukažte mi kapsy!“ vybafne strážník na pocestného, který míří do centra Paříže. Překvapený muž obrátí svoje šaty prakticky naruby. Teprve když u něj policista nic nenajde, je spokojený.
Policie si totiž myslí, že epidemie je dílem travičů a kontroluje každé podezřelé individuum, nemá-li u sebe jed.
Zažeňte červíky bubnováním!
Německý jezuitský páter Athanasius Kircher (1602–1680) se roku 1656 pokouší zkoumat obsah morových hlíz. Dospěje k názoru, že nemoc způsobují malí červíčci. Vznikají proto různé návody, jak se jich zbavit.
Mají se odhánět třeba salvami z děl nebo bubnováním. Žádného z lékařů, kteří se snaží přijít chorobě na kloub, ale nenapadne, že bakterie přenášejí krysy a blechy.
Užívejte hadí sádlo
Už 19. století je v oblasti medicíny docela osvícené. Roku 1882 dochází k objevu bacilu tuberkulózy, o tři roky později je k dispozici sérum proti vzteklině, v roce 1892 už si lékaři ví rady i se záškrtem.
Jenže kvalitní lékařskou péči má k dispozici málokdo, nanejvýš obyvatelé měst, kde sídlí univerzity. Lidé se proto stále obracejí na různé mastičkáře a bylinkáře. Zatímco některé bylinkářské recepty fungují, jiné přinejmenším vzbuzují rozpaky.
Včelí bodnutí je prý nejlepší pomazat hnojem případně močůvkou, při hadím uštknutí zase údajně nejlépe pomáhá vymočit se postiženému do úst. A všelékem na rýmu, nachlazení a horečku je hadí sádlo.
