Na konci 19. a počátku 20. století se tvorbou nábytku zabývají architekti Charles Rennie Mackintosh, nebo Michael Thonet, která se stává symbolem elegance dřeva a zároveň i krásných křivek. Dávají přednost spíše jednoduchým interiérům.  

Michael Thonet (1796-1871) se usadil na Moravě. V Koryčanech a Bystřici pod Hostýnem založil továrny na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva. Továrna v Bystřici se stala vývojovým centrem firmy a exportovala výrobky do celého světa.

Zalíbily se dokonce kancléři Metternichovi, který ho pozval do Vídně, aby tam rozvíjel řemeslo. Židle „Thonetky“ se vyrábějí dodnes. Snahou je, aby židle byly praktické, ale přitom pohodlné.

Před příliš nákladnou zdobností a zpracováním dostává přednost jednoduchost. „Židle, na kterých sedáme u stolu, jsou většinou neúčelné.

Pravý úhel sedadla s lenochem, zvláště je-li tvrdý a rovný, nutí tělo do nepřirozené polohy, tím více, je-li i sedadlo vypouklé a nepružné.

Proto u moderních židlí dává se lenochu tvar oblý, někdy nazad prohnutý…“, praví trefně kniha Domácí vševěd z roku 1926.  

Chrom: příjemná změna 

Maďarský student designu Marcel Breuer představil roku 1925 na Bauhausu ve Výmaru nábytek z ohýbaných chromových trubek. Křeslo Wassilly, pojmenované po malíři Vasiliji Kandinském, se stalo hitem sezony. Breuer se jeho designem výborně trefí do doby:

všichni už jsou otrávení z všudypřítomných secesních dekorů. Přísný funkcionalismus vítají jako příjemnou změnu. O několik let později Breuer vystavil první dvounohou židli s pružícím krakorcem. Ta se stala nejslavnější židlí dvacátého století.  

Plastový evergreen 

Designéři Charles a Ray Eamesovi začali úspěšně využívat plasty. V New Yorku představili roku 1950 křeslo ze sklolaminátové skořepiny. Povedlo se jim skvěle. Jeho designem se dodnes inspirují tvůrci po celém světě.

Pražané se s tímto typem sedaček potkávají při svých cestách v tramvajích.

Na tradici plastového nábytku navázal dánský designér Verner Panton, který po pětiletém vývoji stvořil Panton, židli z plastické hmoty s volně pružícím sedákem z jednoho kusu, vyráběnou vstřikováním. Při jejím tvarování využil zkušeností Marcela Breuera.  

V kurzu je překližka a hliník 

Dalším mezníkem je rok 1956, kdy si manželé Eamesovi vyzkoušeli technologii tvarování překližky. Slavné křeslo No. 670 a jeho čalouněná podnožka No. 671 zhotovené pro nábytkářskou firmu Hermana Millera jsou symbolem designu padesátých let.

Manželé Eamesovi pokračují ve své tvorbě. Roku 1958 pro německou společnost Vitra vytvářejí úplnou novinku – Aluminium Chair.

Židle neměla klasický tvar sedáku a mezi bočními hliníkovými komponentami byla vypnuta kůži nebo síťovina, která se výborně přizpůsobila lidskému tělu. Vyrábí se dodnes, letos oslaví 50 let.  

V zajetí novátorství  

Brazilští designéři Fernando a Humberto Campano se snaží na konci 20. století vymezit se a objevit něco, co tu ještě nebylo: „Rušíme navyklé způsoby využívání materiálů a vytváříme tak v našich předmětech neklidný svět experimentování, tvořivosti a novátorství.“ Možnosti designu a výroby se posouvají dál.

Existuje křeslo z polystyrenu, nebo mumifikovaná židle. Neotřelé nápady vedou k vývoji nových technologií a posunu pohledu na design užitných předmětů.