Zákaznicím v obchodě nabízí výuku šití na stroji i český návod. Obchod Ludmile ale připravuje víc starostí než radostí.
Nejednou prodává na dluh. „Já mám též státi peníze za několik strojů a nikdo nechce platit, “ stěžuje si v roce 1865 Vojtěchu Náprstkovi.
„Uška,“ tak doma přezdívají Ludmile Křížkové (1844–1879), dceři vinopala Adolfa Křížka (1811–1891). Její otec pracuje v domě U Halánků č.p. 269 na pražském Betlémském náměstí, který patří rodině Náprstkových.
Hezké a chytré děvče sem často chodívá do společnosti. Vojtěch Náprstek (1826–1894) po ní pokukuje jako po své budoucí nevěstě a půjčuje jí knihy.
Ve svém deníku si dokonce 25. dubna 1859 poznamenává, že se s Ludmilou tajně zasnoubil. Má ale smůlu. Dívka se v jeho domě setkává i s jistým Františkem Šimáčkem (1834–1885) a Vojtovi nakonec dá košem.
Proč? Ve hře je zřejmě skutečnost, že Vojtova matka, Anna Fingehutová (1788–1873), má na syna obrovský vliv. Temperamentní Ludmila se bojí, aby v případném manželství neurčovala pravidla tchyně. Její obavy se naplní….
Odmítnutého nápadníka získává sestra
Vojtěch si nakonec vybere nevěstu z rodiny Křížkových, Ludmilinu sestru Josefu (1838–1907). Pepička, jak jí doma říkají, musí na sňatek léta čekat, protož paní Fingehutová s ním odmítá dát souhlas. Náprstek ale své bývalé lásce stále radí.
Sebevědomá Uška touží po vzdělání, a na jeho popud se s Pepičkou stává jednou ze zakladatelek Amerického klubu dam, spolku, který svými přednáškami rozšiřuje ženám obzory. Vojtěch nadšeně sleduje všechny nové vynálezy.
Chápe, že práce v domácnosti je pořádná dřina. Sám proto vyhledává vymoženosti, které by ženám ulehčily práci. V roce 1862 se vydává na světovou výstavu do Londýna, kde mu padne do oka šicí stroj.
Agentka americké firmy
Po svém návratu představí 4. ledna 1863 vynález na přednášce, na které se sejde více než 200 žen. Akce vzbudí rozruch a její pořadatel stroje zakoupí.
Informují o tom Národní listy 26. ledna 1863: „Šicí stroje (počtem šest), kteréž byl pan Vojtěch Náprstek objednal pro některé rodiny české, došly předevčírem do Prahy a včera se na nich odbývaly zkoušky pod vedením agenta americké továrny Wheeler a Wilsons pana Johna B. Kirshe…“ Zkoušky, kterých se zúčastní celkem 48 žen, dopadnou na jedničku a do Prahy putuje další zásilka se šesti stroji.
Firma také získává svoji první agentku v Čechách. „Aby se u nás šití na těchto strojích co možná nejvíce rozšířilo, odhodlala se jedna mladá dáma (Ludmila Křížková) vstoupiti u p. Kirshe v učení a odebere se tyto dni do Vídně,“ informují opět Národní listy.
Boj nevzdává
Ludmila se do odvážného podniku pouští na Náprstkovu radu. Rodičům z Vídně píše, že jí nechybí „odhodlanost a vytrvalost sedět u stroje třeba 6-7 hodin bez přestání.“ Po návratu ze školení se stává první obchodní zástupkyní u nás.
Svůj obchod a „showroom“ se šicími stroji otevírá 5. června 1863 ve Spálené ulici č.p.
112. V prodeji a předvádění šicích strojů nepřestává ani po svatbě v říjnu 1863. V dalších letech se svým obchodem vystřídá několik adres, chvíli působí na Betlémském náměstí, v Bartolomějské, Perlové, a nakonec v Ostrovní ulici, kde obchod v roce 1870 definitivně zavře.
Šicí stroje jsou příliš nákladné a málokterá domácnost si je může dovolit, proto se Šimáčkovi několikrát zadluží.
Ludmila ale boj nevzdává a zvládne i další aktivity, například v roce 1872 vydává knihu „Vynikající ženy mimo rodinný kruh.” Umírá na zdravotní komplikace v pouhých 35 letech.
Podle příznaků, které líčí ve svých dopisech příbuzným a přátelům, zřejmě na tuberkulózu.
