Na plátně je švédská rodačka Greta Garbo (1905–1990) špionkou hned několikrát. Jednou dokonce ztvární samotnou Matu Hari. Když se začnou šířit zvěsti o tom, že tu samou roli si střihne i ve skutečném životě, nepotvrdí to. Ovšem ani nepopře.
Je to paradoxní. Během druhé světové války je herečka pod palbou kritiky kvůli tomu, s jakou lhostejností ke krvavému konfliktu přistupuje. Neúčastní se akcí za účelem prodeje válečných dluhopisů, odmítne žádost o vlastenecký rozhlasový výstup. Jen vyvolení ví, že je do akce zapojena víc než dostatečně.
Co kdybyste ho sledovala?
Jako třeba producent, režisér a v neposlední řadě spolupracovník britské tajné služby MI6 Alexander Korda (1893–1956).
V roce 1939 přijde za herečkou s tím, jestli by se nepověsila na bohatého švédského průmyslníka Axela Wenner Grena (1881–1961), který je už nějaký čas na černé listině Británie i USA kvůli podezření, že má pletky s nacisty.
Dobrá práce Greto!
Garbo se na krajana skutečně přilepí a absolvuje s ním a jeho manželkou desetidenní výlet jachtou. Nezklame. Výsledky její mise sice zůstanou utajeny, Korda je ale zjevně spokojen, protože o pár měsíců později se ozve znovu.
Tentokrát herečka Grena vyzvedne v losangeleském přístavu, vozí ho po městě a posléze o jeho názorech informuje agenty FBI.
Nezabíjí, ale pomáhá
Kromě toho pomáhá britským agentům s identifikací nacistických sympatizantů v rodném Stockholmu. Mimochodem i Garbo, stejně jako Dietrichová má ambice Hitlera, který miluje její filmy, zabít.
Nakonec ale místo toho alespoň pomůže utéct fyzikovi Nielsi Bohrovi (1885–1962) z okupovaného Dánska do Švédska a posléze do Ameriky, kde se zapojí do projektu Manhattan.
