Na pokraji vyhynutí: Které druhy zvířat jsou nejohroženější?

Týká se tisíce druhů zvířat i rostlin. Toto číslo se neustále zvyšuje, bohužel kvůli lidským činnostem, jako jsou těžba dřeva, pytláctví, ale také rozrůstání populace. Která zvířata patří k těm nejohroženějším?

Nosorožec tuponosý severní

Výskyt: Rezervace Ol Pejeta Conservancy, Keňa

Počet ve volné přírodě: 2

Důvod ohrožení: pytláctví, válka, zásahy do krajiny

Nosorožec tuponosý má dva podruhy: severního a jižního. První zmiňovaný se ale již prakticky stal vyhynulým. Tzv. bílý nosorožec patřil mezi největší africká zvířata, hned po slonovi a hrochovi.

Ještě v první polovině 20. století se ještě vyskytoval na území Ugandy, Čadu, Súdánu, Středoafrické republiky a Konga. Postupem času ale začala populace nosorožců mizet, především kvůli pytlákům, kteří je začali lovit pro jejich rohy.

Ty mají mít podle tradiční asijské medicíny léčebný účinek, a proto je jejich cena obrovská. Podle vědeckých studií ale roh nemá na lidské zdraví žádný vliv.

Zbyly poslední dvě samice Najin a Fatu, které ještě stále žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta. Už ale nemohou zabřeznout. Vědci tak vidí řešení v umělé reprodukci, jelikož poslednímu samci odebrali vzorek spermatu a zmrazili ho. K reprodukci chtějí využít samici nosorožce tuponosého jižního.

Poslední kusy

Další neblahý vliv měl i ozbrojený konflikt, který proběhl v 70. a 80. letech minulého století. Zničil celou kolonii nosorožců až na několik kusů v národním parku Garamba v Kongu.

Kvůli probíhající občanské válce a pytlákům tak v roce 2004 zbývalo pouze 15 posledních jedinců. O čtyři roky později už se tento druh začal považovat ve volné přírodě za vyhynulý, jelikož zemřel poslední samec.

Levhart mandžuský

Výskyt: jihovýchodní Rusko a Čína

Počet ve volné přírodě: 40

Důvod ohrožení: pytláctví, mizení lesů

Tento druh levharta nežije jako ostatní druhy v afrických savanách, ale ve východní Asii, především při ruských hranicích s Čínou a Severní Koreou. Jde o samotářskou kočku, která obývá husté nedotčené lesy, kde se nachází dostatek kopytníků a jelenů.

Loví většinou v noci. Chová se velmi obezřetně, proto jej můžeme jen velmi těžko pozorovat. Na světě zbývá už jen několik desítek jedinců, kterým i v důsledku příbuzenského křížení hrozí degenerace.

Na záchranu levharta mandžuského byla vytvořena i organizace s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance, která monitoruje levhartí stopy a pohyb.

Likvidace přirozeného prostředí

Levharti umírají především v důsledku ilegálního lovu, lesních požárů, ale také vlivem stavebních projektů, kvůli kterým postupně mizí jejich přirozené prostředí. Šelmy ohrožují i pastevci, jelikož levharti zabíjejí jejich hospodářská zvířata.

Ruská vláda proto přišla se zajímavým řešením. Zřídila pro levharty rozsáhlý park, a také zemědělcům bude kompenzovat případnou ztrátu za úhyn domácích zvířat – ovšem za předpokladu, že predátora nezabijí.

Lemur severní

Výskyt: Madagaskar

Počet ve volné přírodě: 50

Důvod ohrožení: přirození predátoři, těžba dřeva, lov

Tito lemuři patří mezi nejmenší druh z rodu Lepilemur, který obývá listnaté lesy severní části ostrova Madagaskaru. Jsou přizpůsobeni pro život na stromech, k tomu jim slouží dlouhé a silné zadní nohy, díky kterým mohou skákat po stromech.

Na spodní straně končetin mají měkké polštářky, které zlepšují uchopení za větve. Jelikož se jedná o noční živočichy, mají k vidění ve tmě uzpůsobené i speciálně vyvinuté oči se zvláštní vrstvou, která se nazývá tapetum lucidum.

Podle organizace International Union for Conservation od Nature se populace lemurů za posledních několik desítek let zmenšila o neuvěřitelných 80 %. Na vině je hlavně těžba dřeva.

Predátoři i jídlo pro lidi

Nejvíce lemury ohrožují přirození nepřátelé, jako jsou hadi, kteří je vybírají z dutin, draví ptáci, ale také lidští lovci, jenž je loví hlavně pro maso. To praktikovali už domorodí obyvatelé Madagaskaru, pro něž bylo lemuří maso vydatným zdrojem bílkovin.

Během dvou tisíc let kvůli tomu vyhynulo nejméně 17 druhů lemurů. A i když je jejich lov zakázaný, v nejchudších částech ostrova se jedná o jediný dostupný zdroj masa.

Ara kaninda

Výskyt: Bolívie

Počet ve volné přírodě: 130

Důvod ohrožení: obchod se zvířaty, nelegální lov

Tento druh pestrobarevného papouška žije na malém území střední a severní Bolívie známé jako Los Llanos de Moxos.

Lze si ho snadno splést s běžnějším papouškem arou araraunou, na rozdíl od ní má ale na hrdle modrou skvrnu a jemnou hlavu zdobí méně masivní zobák. Jeho základní zbarvení je modré a žlutooranžové.

Na území jihoamerické země žije asi 130 posledních jedinců, přičemž pouze zhruba 80 z nich je pohlavně dospělých.

Pod svá ochranná křídla si aru vzala bolivijská rezervace Barba Azul Nature, jejíž území se podařilo rozšířit na 110 km2.

Úbytek lesů

Za malý počet těchto krásných ptáků může nejvíce ilegální obchod se zvířaty, který dosáhl svého vrcholu v 70. a 80. letech 20. století.

V roce 1984 proto bolivijská vláda zakázala aru ze země vyvážet, nicméně už nemohla zastavit kácení pralesů, kde měl tento pták domov. Lesy, kde papoušci žijí, jsou každoročně vypalovány a požáry se rozšiřují do širokého okolí.

Gorila horská

Výskyt: Uganda, Rwanda, Kongo

Počet ve volné přírodě: 800

Důvod ohrožení: kácení deštných pralesů, pytláctví, občanská válka, nemoci

Gorila horská patří mezi poddruh gorily východní. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy.

Na rozdíl od ostatních goril má tento druh hustší srst s nápadně dlouhými černými chlupy na temeni hlavy a horních končetinách. Ta je chrání před nepřízní počasí deštných pralesů.

V těchto místech totiž klesá teplota až k bodu mrazu a často se zde objevují vytrvalé deště a bouře s krupobitím.

Gorily v mlze

Prvním Evropanem, který spatřil gorilu horskou, byl německý armádní důstojník Robert von Beringe – na území Virunga zastřelil v říjnu 1902 dva kusy. Jejich život ale lidem přiblížila až v roce 1967 Dian Fosseyová, která zde založila výzkumnou stanici.

Fosseyová zavedla některé metody používané k identifikaci, stopování a navazování kontaktu s gorilami. Z provedeného výzkumu vyplynulo, že pokud zemře dominantní samec, má to za následek degradaci celé skupiny a smrt mláďat.

Delfínovec čínský

Výskyt: Čína

Počet ve volné přírodě: nepodařilo se zjistit

Důvod ohrožení: znečištění řeky, lov, stavba vodní elektrárny

Jeden ze čtyř známých sladkovodních delfínů byl pozorován pouze v řece Jang-c´-ťiang a v jezeře Tung-tching-chu v Číně.

Na seznam kriticky ohrožených druhů se dostal v roce 2007. Podle některých už pravděpodobně vyhynul v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.

Poslední expedici v roce 2006 se nepodařilo v řece najít žádného delfínovce čínského – prohlásili ho proto za vyhynulého.

Není ještě potvrzené, že by delfínovec zmizel z povrchu zemského.

Symbol míru

Číňané ho již starověku nazývali „Bohyně řeky Jang c´-ťiang“ a představoval pro ně mír a prosperitu. Podle tradiční čínské legendy je delfínovec převtělená princezna, kterou utopila její vlastní rodina, protože si odmítla vzít muže, jehož nemilovala.

Harmonické soužití delfínovce čínského narušilo katastrofální znečištění řeky, zvýšený rybolov pomocí elektrických výbojů a neúměrný nárůst lodní dopravy. Poslední ranou pro delfínovce se stala výstavba přehrady Tři soutěsky, která započala v roce 1994.