„Zdá se nám, že by bylo dobré, kdyby se tak zlíbilo našemu laskavém pánu a králi a jeho vznešené radě, vyrobit černou měnu určité úrovně, tím by se lid mohl uspokojit…,“ nabádají francouzského krále Filipa IV. Sličného směnárníci, když se jich ptá, jak zachránit ekonomiku své země.
Svými nerozvážnými kroky totiž zničí hlavní zdroj příjmů, slavné trhy.
Centrem tří nejdůležitějších evropských středověkých obchodních cest, francouzské, německé a italské se ve 13. století stává oblast francouzské Champagne. Proč zdejší trhy předčí svým významem obchodní místa jinde v Evropě?
„Kupec přichází do Troyes, Lagny, Provins nebo Bar-sur-Aube, protože ví, že tam bude on sám i jeho majetek v bezpečí, že jakékoli poškození kohokoli, kdo přichází na trh, bude hrabě champagneský považovat za osobní urážku a že se tato ochrana projevuje i cestou tam a nazpátek,“ píše francouzský historik Jean Favier (1932–2014) o důvodech, kvůli kterým se obchodníci stahují právě sem.
V každém ze čtyř městeček a obcí v oblasti Champagne, tedy Troyes, Lygny, Provins a Bar-sur-Aube se střídavě konají velké trhy. Obchodníky z jihu Evropy přitahují jako magnet.
Obchody pod ochranou panovníka
Nenápadné jihofrancouzské městečko Beaucaire, ležící na břehu řeky Rýn, se ve 12. století stává významnou křižovatkou obchodníků mířících z Itálie dál na sever do Francie.
Giovanni Mattioli, jeden z italských kupců, zde v roce 1185 zastaví své vozy naplněné drahými látkami z přístavu v italském Janově.
Zůstane na nocleh v lepším hostinci a ráno zamíří dál na sever směrem na Troyes. Za pár dní se tam otevře každoroční trh a on potřebuje stihnout jeho začátek. Ví, že dobře prodá a navíc se nebojí jet s drahocenným zbožím dlouhou cestu.
Cítí se zde naprosto bezpečně. Trhy v Champagne, středověkém obchodním pupku světa, mají svoji tržní policií.
Stráž, která má za úkol dohlížet, aby obchody probíhaly podle pravidel a nikdo nebyl ošizen, se tu objevuje už od roku 1174 a hlídají se tu i míry a objemy.
Listiny varují zločince
Francouzský král Filip II. August (1165–1223) se stará o prosperitu své země.
Kupci, kteří přivážejí a nabízejí své zboží, dostávají přímo od něho „glejt“, listinu zaručující jim ochranu po celou dobu pobytu, tedy od vstupu do francouzského království až po jeho opuštění.
„Začnete-li si něco s kupcem, jenž je návštěvníkem champagneských trhů, dopouštíte se zločinu blízkého urážce královského majestátu,“ varují listiny každého, kdo by chtěl obchodníky okrást nebo dokonce připravit o život, aby si mohl přivlastnit jejich majetek.
Zajišťují účinnou ochranu „a priori“ (z latiny předem) a poctivou spravedlnost „a posteriori“ (z latiny ze zkušenosti). Obchodník Mattioli s látkami proto hladce dorazí až na trh, kde během několika dnů prodá většinu svého zboží.
Základní kámen hospodářství
Zamíří ještě do Paříže, která je asi 160 kilometrů severozápadně od Troyes. Jako vynikající pobídka k tomu, aby se zde zdržel déle, než měl v plánu, slouží velmi nízké daně.
Hrabata z Champagne i král dobře vědí, že tratit na obchodech nebude v takovém případě nikdo. Ani kdyby Ital přijel o století později, situace by se nijak nezměnila.
Kupci ovšem musí odevzdávat poplatky za vstup, za prodej zboží, za jeho nákup, za pobyt, za postavení prodejního stánku nebo pronájem prodejních prostor, za poskytnutí bezpečného průchodu, za vážení a měření a za opuštění trhu.