Domů     Zabil Oldřich II. z Rožmberka jedem hofmistra českého krále?
Zabil Oldřich II. z Rožmberka jedem hofmistra českého krále?
13.11.2019

„Trváme na svém, českým arcibiskupem bude Jan Rokycana,“ prohlásí roku 1436 plešatý mužík s kulatým dobromyslným obličejem. Ačkoli zjev Hynce Ptáčka z Pirkštejna budí úsměvy, sotva promluví, šíří kolem sebe obrovské charisma. Mazanému kališníkovi se zatajeným dechem naslouchají i zapřisáhlí katolíci.

„Raději chtěl být první mezi kacíři, než prostřední mezi katolíky,“ přesně vystihuje ve 40. letech 15. století povahu Hynce (literatura ale často používá tvar Hynek) Ptáčka z Pirkštejna (1404 – 1444) italský diplomat Aeneas Silvius Piccolomini (1405 – 1464), pozdější papež Pius II. V římsko-německém císaři Zikmundovi Lucemburském (1368 – 1437) vzbuzuje respekt a k jednacímu stolu si s ním sednou i papežští úředníci.

Nechybí mu ani potřebná autorita ke zkrocení vzpurných Čechů, se kterými po skončených husitských bouřích nechce raději celá Evropa nic mít…

Holohlavý šlechtic malé obtloustlé postavy, sídlící na rodovém hradě Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou, upoutává pozornost už v polovině 30. let 15. století při jednáních mezi kališníky a katolíky.

Je trpělivý a své nepřátele obalamutí úsměvem, který z jeho tváře zmizí jenom výjimečně. Ideální vůdce a vyjednavač.

reklama

„Na jedné straně se tajně dohadoval s papežskými legáty, na druhé straně přes Zikmundův odpor tvrdě požadoval pro husitského kněze Jana Rokycanu (1396 – 1471) stolec pražského arcibiskupa,“ chválí jeho diplomatickou obratnost spisovatel Jan Bauer.

Zikmund Lucemburský si Hynka oblíbí, ale nakonec se jejich cesty rozejdou.
Zikmund Lucemburský si Hynka oblíbí, ale nakonec se jejich cesty rozejdou.

Trochu hořký úspěch

„Přijímáme vás za českého krále. Považujeme ovšem za samozřejmé, že české korunovační klenoty budou v krátké době převezeny zpět do země,“ prohlašuje za kališníky husitský diplomat Jan Velvar (†1451).

Unavený císař Zikmund Lucemburský může oslavit své poněkud hořké vítězství. 20. července 1346 stvrzuje českým stavům jejich privilegia.

Slib navrácení klenotů z Prešpurku (dnešní Bratislava) splní a zástupci českého panstva a měst mu na oplátku přísahají věrnost. Teď už se může konečně bez obav vydat do Prahy a vládnout zemi.

Pirkštejn se Zikmundovi zřejmě zalíbí, protože ho jmenuje nejvyšším hofmistrem a zemským soudcem. „Mohlo by se zdát, že pobyt v Zikmundově blízkosti přinášel Ptáčkovi jen a jen výhody.

Lucemburk však měl pro své kališnické dvořany přichystány i úkoly velice nepříjemné. Právě oni se měli významně podílet na pacifikaci posledních otevřených odpůrců jeho vlády z řad husitů,“ vysvětluje současný český historik Martin Šandera.

Ani takové požadavky ale úlisného diplomata nezaskočí. Podaří se mu vyjednat klid s vůdcem radikálních táboritů Bedřichem ze Strážnice, a když u Hradce Králové, poslední husitské bašty, neuspěje s vojáky, podplatí zdejšího hejtmana, aby sám udělal převrat.

Zbytek Pirkštejna, někdejšího sídla prohnaného kališnického diplomata Hynka.
Zbytek Pirkštejna, někdejšího sídla prohnaného kališnického diplomata Hynka.

Čekání na královu smrt

Zbývá už jenom neposlušný Jan Roháč z Dubé (1380 – 1437), který se usadil na svém hrádku Sion u Kutné Hory. Začátkem května 1437 proti němu vyráží ozbrojené oddíly.

Podle nové teorie historiků ale před hrad jenom postaví prak (dobývací stroj na vrhání – pozn. red.) a dál nedělají nic. Oba soupeři vyčkávají. Obléhatel na oko žádá Zikmunda o podporu.

„Ptáček psal Zikmundovi dopisy, ve kterých si stěžoval, že na dobytí hradu má malé vojsko a odpor obránců je velký,“ líčí kronikář Bohuslav Ryšánek ze vsi Chlístovic nedaleko Sionu.

Hynek nechce Jana zničit a věří, že nemocný (zřejmě rakovina nebo gangréna) 69letý panovník každou chvíli zemře…

Proti Albrechtovi II. Habsburskému (1397 – 1439), uchazeči o český trůn, totiž nejvyšší hofmistr chce postavit jeho tchýni, Zikmundovu ženu Barboru Celskou (1390/1395 – 1451) a jako vládce prosadit polské Jagellonce.

Barbora už se vidí jako manželka polského krále Vladislava III. (1424 – 1444). „Přes Roháčova přítele polského šlechtice Vyška Račinského asi docházelo k domluvám mezi Ptáčkem a polskou stranou právě na Sioně,“ domnívá se Ryšánek. Proto možná chtěli „obléhání“ co nejvíce zdržet.

Katolík Albrecht II. Habsburský je v kališnických kruzích považován za velké zlo.
Katolík Albrecht II. Habsburský je v kališnických kruzích považován za velké zlo.

Lži o krutých bojích

Jenže když se dlouho nic neděje, Zikmund se rozzlobí a na Sion posílá vojsko uherského šlechtice Michala Országa, milence své ženy. Předstírání končí, teď se opravdu bojuje!

Špatně opevněný hrádek bez vlastní studny a zásobovacích komor podlehne 6. září 1437. Líčení krutého obléhání trvajícího čtyři měsíce, které svým čtenářům nabídl Piccolomini a po něm český kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553) je naprostá lež.

„Žádný zuřivý několikaměsíční (obléhání mělo trvat 16 týdnů – pozn. red.) zápas se tu prostě nekonal,“ míní Šandera. Na hradě se „podle počtu dochovaných koulí mohlo střílet maximálně den či dva,“ tvrdí přesvědčivě.

Osudnou chybu císař udělá, když po porážce hradu nechá Roháče popravit a nedopřeje mu ani čestnou smrt katovým mečem, na níž má jako šlechtic nárok. Nařídí ho oběsit jako nejsprostšího zločince. Rozčilená šlechta Zikmundovi okamžitě vyhlašuje nepřátelství.

„Také nejvyšší Hofmistr Hynce Ptáček se se Zikmundem rozešel. Ovšem neučinil tak hřmotně a okázale jako jiní kališníci. To nebyl jeho styl,“ vysvětluje Bauer. Panovník utíká z rozbouřené Prahy, kde si katolíci se stoupenci kalicha vyřizují účty. Do Prešpurku ale dojet nestihne a 9. prosince 1437 umírá ve Znojmě.

Zikmund Lucemburský dostane vztek. Obléhání podle jeho názoru trvá příliš dlouho.
Zikmund Lucemburský dostane vztek. Obléhání podle jeho názoru trvá příliš dlouho.

Zlý sen má podobu Habsburka

„Ne, tisíckrát ne,“ odbudou kališníci Albrechta, zvaného „kladivo na kacíře“ i s jeho nároky na uprázdněný český trůn. Považují ho za zlý sen.

Sejdou se v Mělníku a domluví se, že by jako svého vládce nejraději uvítali Kazimíra IV. Jagellonského (1427 – 1492), bratra polského krále Vladislava III.

Zemský sněm ale Habsburka 27. prosince 1437 nakonec zvolí. Nenáviděný panovník naštěstí nevydrží dlouho. Už 28. října 1439 ho zastihne smrt v bolestech při úplavici. Ptáčkova diplomacie slaví další úspěch.

Znepřátelení katolíci a husité se znovu setkávají u jednoho stolu a 29. ledna 1440 podepisují tzv. mírný list, ve kterém stanoví budoucí podobu volby krále. Toho má vybrat sbor 46 volitelů (18 pánů, 14 rytířů a 14 měšťanů).

Moc v zemi si rozdělují různé šlechtické skupiny pomocí tzv. landfrýdů (krajské sněmy pánů, rytířů a královských měst, jejichž členy jsou katolíci i kališníci). Sjezd landfrýdů s hejtmanem tvoří zemskou vládu.

V čele spolku čtyř východočeských landfrýdů (hradecký, chrudimský, čáslavský a kouřimský) stojí od března 1440 schopný Hynek. Přezdívají mu proto východočeský král.

Nad budoucím českým králem Jiřím z Poděbrad drží Hynek svoji ochrannou ruku.
Nad budoucím českým králem Jiřím z Poděbrad drží Hynek svoji ochrannou ruku.

Jde o čiré spekulace 

V září 1444 se vydává na Dobříš jednat s Oldřichem II. z Rožmberka (1403 – 1462).

„Na cestě se roznemohl půldruhé míle od Rataj, nemoha dále jeti, i vrátil se jest a v tom umřel,“ líčí Přibík z Klenové, který ho měl v cíli cesty přivítat.

Přestože dějepisci označují jako příčinu jeho smrti mrtvici, není vyloučeno, že všechno bylo jinak… Krátce před svým odjezdem totiž dostává od přátel varování, že setkání s vlivným katolíkem Oldřichem by mohlo být nebezpečné.

Rožmberkovi je Pirkštejnův vliv trnem v oku, navíc si rád zahrává s jedy a zkoumá jejich působení… Nabízí se proto hypotéza, že ho otrávil.

„Bez odborného prozkoumání Ptáčkových ostatků by jakékoli tvrzení v tomto ohledu bylo jen čirou spekulací,“ mírní ale bujnou fantazii Šandera.

„Náhlé skonání náčelníka takového, jakým byl pan Hynce Ptáček z Pirkštejna, bylo by způsobilo ještě větší žal v národě, kdyby ztráta jím povstalá nedala se hned nahraditi vůdcem neméně schopným, ale ještě ráznějším,“ píše Piccolomini.

Mužem, kterého má na mysli, není nikdo jiný než budoucí český král Jiřík z Poděbrad (1420 – 1471), který nastupuje na Ptáčkovo místo.

Není v politice žádným nováčkem, už ve svých sedmnácti letech sedával v lavici zemského soudu, ve dvaceti se stal hejtmanem boleslavského kraje a Hynek nad ním stále držel ochrannou ruku.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
Historie
9. 9. 9: Den krvavé bitvy v Teutoburském lese
Vzduchem zasyčí podivný zvuk. Několik vojáků se ohledné a vidí, jak se jeden z jejich druhů kácí k zemi. Když otočí hlavou ke stromům, po útočníkovi zbydou jen polámané větve. Než se stačí rozejít, přichází další útok. Nikdo z nich se z temného hvozdu nedostane živý. Město Bramsche leží na severozápadě Německa, jeho součástí je také bývalá víska Kalkriese. […]
historie
Když kalendář zčerná: Co dějiny skutečně přinášejí v pátek třináctého?
Zatčení templářů, výbuch kosmické lodi, havárie obřího letadla i potopení luxusní výletní lodi. Pátek třináctého má v historických kronikách několik mimořádně dramatických zápisů. Člověk skoro získává dojem, že si osud právě na toto datum schovává ty nejhorší scénáře. Jenže vedle tragédií se odehrávají také překvapivé, kuriózní a dokonce radostné události. Pojďme se podívat, co se […]
Žena, která ovládla desetitisíce pirátů. Čínská královna moří porazila císařské loďstvo
Představte si ženu, před kterou se třásli obchodníci, kapitáni i císařští admirálové. Na počátku 19. století ovládá Čeng Š jednu z nejmocnějších pirátských konfederací v dějinách. Pod její velení spadají tisíce lodí a podle často uváděných odhadů až 70 tisíc mužů. Přesto její příběh nekončí popravou ani porážkou. Dokáže vyjednat podmínky, o jakých se většině […]
Když se ženy vydávají do školy: Vzdělání jako cesta ke svobodě
Ještě před dvěma staletími se vzdělání žen považuje spíše za zbytečný přepych než za samozřejmost. Dívky se mají naučit vést domácnost, vychovávat děti a být dobrými manželkami. Myšlenka, že by mohly studovat matematiku, právo nebo medicínu, vyvolává údiv, někdy dokonce pohoršení. Přesto se postupně objevují odvážné ženy, které chtějí pravidla změnit. První důležité kroky přicházejí […]
Katastrofa, která vymazala přístav z mapy. Mohl výbuch v Halifaxu konkurovat explozi jaderné bomby?
Stačí jediná srážka dvou lodí a během několika minut se z rušného kanadského přístavu stává peklo na zemi. Halifax 6. prosince 1917 zasáhne exploze tak ničivá, že její sílu překonají až atomové bomby. Na vině přitom není nepřátelský útok ani sabotáž, ale tragická kombinace lidských chyb, hořící lodi a nákladu, který by se rozhodně neměl […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz