Osamělý muž bloumá potemnělými chodbami zámku. V době večeře byl zavřený ve své komnatě a věnoval se výhradně svým myšlenkám. Hlavou mu vířila všechna vesmírná tělesa. Teď ho ovšem přemohl hlad a on hledá cestu do zámecké kuchyně.
Jeho biskupský hostitel ji má určitě dobře zásobenou nejrozmanitějšími lahůdkami, slanými i sladkými…
Vratislavští biskupové vždy patřili mezi boháče. Od roku 1371 se v jejich držení natrvalo, s jedinou drobnou epizodou v časech husitských válek, ocitá i severomoravský hrad Javorník.
Postaven byl zřejmě na přelomu 13. a 14. století piastovskými knížaty v blízkosti stejnojmenné vesnice. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1307.
Nový zámek, nové jméno
„Největší biskup tohoto století,“ označuje uznale Jana V. Thurza (1464/1466–1520) jinak neúnavný kritik poměrů v katolické církvi, německý náboženský reformátor Martin Luther (1483–1546).
Potomek významné uherské šlechtické rodiny se v roce 1506 stává vratislavským biskupem a s Lutherem čile koresponduje o duchovních otázkách. V první řadě se však svědomitě stará o svěřené statky, které patří jeho diecézi.
Jeho předchůdce, Jan IV. Roth (1426–1506), začal s přestavbou husity zpustošeného hradu Javorník na pohodlné renesanční sídlo. „Jeho dílo dokončím,“ je nyní skálopevně rozhodnut Thurzo.
Pod jeho osobním dohledem vyrůstá na severu Moravy perla renesanční architektury. „Nový zámek si zaslouží i nové jméno,“ uvažuje nejspíš biskup. Z Javorníku se stává Johannesberg – Jánský vrch. Ne, biskup Thurzo není domýšlivý.
Sídlo nepojmenovává podle sebe, ale podle patrona vratislavské diecéze, svatého Jana Křtitele.
Převrací umění astronomie
Skvělí němečtí malíři Albrecht Dürer (1471–1528) nebo Lucas Cranach starší (1472–1553) se mohou na vratislavského biskupa spolehnout jako na svého mecenáše. Thurzo podporuje i básníky.
Zámek Jánský vrch, který se v budoucnu promění v letní rezidenci vratislavských biskupů, se za jeho vlády stává místem setkávání řady významných umělců i učenců své doby.
A nejspíš mezi zdejšími hosty nechybí ani slavný polský astronom Mikuláš Koperník (1473–1543), tvůrce převratné heliocentrické teorie.
„Středem vesmíru je Slunce, a ne země,“ rozvádí své úvahy již v roce 1507 tento vzdělanec, právník, matematik, lékař a také římskokatolický duchovní. „Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie!“ vzdychá nad Koperníkem později Martin Luther.
Ne všichni mají zkrátka pochopení pro vědcovu jedinečnost. Jeho díla se ocitají na seznamu zakázaných knih, sestaveném katolickou církví.
Dílo jen pro přátele
Biskup Thurzo ovšem drží nad Koperníkem ochrannou ruku a zřejmě jej hostí i na Jánském vrchu. Při dlouhých debatách mu pozorně naslouchá.
Snad mu velký astronom dává k nahlédnutí i svůj čtyřicetistránkový, latinsky psaný rukopis, v němž pro přátele a kolegy načrtl své hypotézy o heliocentrismu. Těžko říct, jak dlouho se Koperník na Jánském vrchu zdržuje.
Nejspíš ho to odtud ale táhne do Fromborku na severovýchodě Polska. Právě tam si totiž pořizuje dům, který mu nabízí ideální podmínky pro další astronomická pozorování. V roce 1514 na jejich základě začíná sepisovat své klíčové dílo O obězích nebeských sfér.
Možná se ale ve svých vzpomínkách na Jánský vrch a k jeho štědrému majiteli i zdejší kuchyni občas vrátí…