Šílené skřeky, které mají jen pramálo společného s lidským hlasem, se ozývají z jedné chatrče v dobyté vesnici. Zuluský válečník Šaka naslouchá, aniž by hnul brvou. Dovnitř zavřel matku svého rivala společně se šakaly a hyenami.

Divoká zvířata nebohou ženu rozsápou na kusy. Ve své mstě dokáže být Šaka neskutečně krutý…

„Vrať se domů,“ přikazuje nahněvaně Senzangakona (†1816), náčelník jednoho zuluského kmene, své třetí manželce. Snad ho popouzí svým temperamentem. Pro ženu nová situace ovšem představuje velký problém.

Původní klan Langeniů, z něhož pochází, ji odmítá přijmout zpět. Je nucena žít na okraji společnosti i se svým synem Šakou (asi 1787–1828). Společně vytrpí řadu ústrků, než najdou nový domov u kmene Mtetwa.

Budoucí slavný válečník vstupuje jako voják do služeb zdejšího náčelníka Dingiswaja (asi 1780–1817).

Pomsta za dětství

Urostlý, svalnatý mladík s nápadně velkým nosem a snad i předkusem si brzy získává náčelníkovu pozornost. Nad ostatními bojovníky totiž vyniká nejen odvahou, ale také inteligencí.

Dingiswajo nad mladým Šakou drží ochrannou ruku, a když v roce 1816 umírá jeho otec Senzangakona, podpoří svého favorita v boji o uvolněné místo náčelníka. Při převratu Šaka zavraždí jednoho nevlastního bratra, který se mezitím chopil moci.

Dalšího ušetří jen pod přísahou, že bude Šakovi napříště věrně oddán. I když je nový zuluský náčelník stále formálně poddán Dingiswajovi, pouští se do výbojů proti okolním klanům.

Nejvíce má spadeno na Langenie, kteří tolik ponížili matku a poznamenali jeho dětství. Většina mužů tohoto klanu končí v ukrutných mukách. „Narazte je na kůly,“ přikazuje Šaka svým bojovníkům.

Kontinent na pochodu

Šaka buduje obávanou armádu. Za pouhý rok se její řady rozrůstají na čtyřnásobek. Všichni bojovníci procházejí přísným výcvikem, jsou dobře vyzbrojení a motivováni.

Zuluský náčelník s nimi v roce 1817 vyráží proti Zwidemu (1758–1825), vládci kmene Ndwandwe. Ten totiž zavraždil Dingiswaju.

I když by mu měl být Šaka vlastně vděčný, protože ho zbavil největšího konkurenta v boji o moc, rozhodne se hrát roli mstitele. Jako první v jeho spárech uvízne Zwideho matka, kterou potká strašlivý osud v chatrči plné divokých šelem.

Zprávy o Šakově krutosti se šíří rychlostí blesku. Ve strachu se dávají do pohybu statisíce lidí, kteří se nechtějí ocitnout v područí zuluského válečníka. V návaznosti na Šakovo tažení proto dochází k dalším šarvátkám mezi domorodými klany.

Historikové počítají, že při nich umírají až 2 000 000 lidí. Na vrcholu své moci Šaka ovládá významný kus jihovýchodní Afriky a jeho armáda čítá na 50 000 bojovníků.

Konec v odpadní jámě

„Všichni budou trpět jako já,“ úpí Šaka po zprávě o smrti své matky v roce 1827. Svému lidu nařizuje rok truchlení, během něhož nikdo nesmí zasadit obilí a sklidit úrodu, nadojené mléko se musí okamžitě vylít.

Každá žena, která v té době přijde do jiného stavu, je popravena i se svým manželem. Odhadem při tvrdých represích umírá 7000 lidí. Šakovi bojovníci však vraždí i dobytek. Všichni tvorové musejí zakusit smutek, kterým prochází náčelník.

Některým však s jeho šílenými nápady dochází trpělivost. Útok svých nevlastních bratrů Dinganeho a Mhlangany Šaka nepřežije. Vrazi využívají momentu, kdy náčelníka neobklopuje silná tělesná stráž, a vrážejí do něj svá kopí. Mrtvé tělo vhazují do odpadní jámy.

Tak bídně končí život jednoho z největších afrických válečníků, kterému se přezdívalo „Černý Napoleon“.