„Moji vůni,“ přikáže faraon Achnaton sluhovi sotva vyleze z vodní lázně. Sloužící kvapně přiběhne s parfémem, jehož základní složkou je olej. Voňavé esence tvoří myrha, skořice a levandule. Teprve navoněný se cítí dobře. Neustálým mytím je doslova posedlý.

„Máš špinavé ruce. Běž si je umýt,“ rozkáže egyptská matka synkovi, když se rodina chystá k obědu. Chlapec si hrál venku, ale neexistuje, že aby šel ke stolu se špinavýma rukama. Pravidlo platí pro všechny členy rodiny i ty úplně nejmenší.

Zdůrazňuje ho hieroglyf „usedat ke stolu“, který zároveň znamená „umýt si ruce“. Klasické mýdlo ještě Egypťané neznají, ale za to vsadí na přírodní prostředky, a tak malému klukovi poslouží k umytí zašpiněných ručiček trocha fazolové mouky. Ještě lepší vlastnosti, ale má rostlina mýdelnice.

Prostým lidem stačí voda z Nilu

„Lidé procitají a staví se na nohy. Myjí se, chápou se svých šatů,“ líčí faraon Achnaton (vláda 1359/1352–1342/1336 př. n. l.) ve svém hymnu na slunce. Kdyby svůj den nezačal očistným rituálem, páchl by sám sobě.

Myje se proto dokonce několikrát denně a jako mycí kosmetiku používá mléko, med, otruby, ale také vosk či léčivé bahno. Zatímco faraon absolvuje očistu v soukromí v kamenné vaně za zástěnou, výše postavení Egypťané se myjí ve společných lázních.

Prostí lidé se ale musí spokojit s vodou z Nilu. „Sami Egypťané byli až úzkostlivě čistotní a v jejich denním životě najdeme prakticky všechny návyky, které jsou běžné ve většině dnešních průměrných rodin,“ píše současný autor Vlastimil Vondruška.

Pět koupelen a šest záchodů

„Babylonský palác v Ešmúnénu (2300 př.

n.l.) měl pět koupelen a šest záchodů, se sedátky z glazovaných cihel, patrně všechny babylonské paláce měly složitý kanalizační systém, potrubí na přívod čisté vody a odvod vody špinavé (šedé) do zahrad nebo na hnojiště,“ líčí hygienické poměry v Mezopotámii současná britská historička Virginia Smithová.

Starobabylonští králové si užívají nákladného zařízení určeného k očistě. Králova část paláce je větší, ovšem koupelny se nacházejí v královnině části a schází se v nich celá rodina. Vedou k nim nenápadná dvířka skrytá v křivolakých palácových chodbách.

Zajistí naprosté soukromí a klid, a proto se do jejich blízkosti dokonce král umisťuje svoji osobní pokladnici, aby mu ji nikdo nevykradl.

Prostředek pro hojení ran

Staří Sumerové, kteří obývají město Babylon, dokážou z vody, louhu a kassiového oleje připravit mýdlo. Uchovávají ho v keramických nádobách, které archeologové později nalézají při svých vykopávkách.

Postup výroby mýdla zaznamenávají Sumerové někdy kolem roku 2200 př. n. l. klínovým písmem na hliněné destičky. Má to ale jeden háček. Mýdlo překvapivě nevyužívají k mytí nebo praní, ale urychlují s jeho pomocí hojení ran.

Právě v Mezopotámii ale začíná mýdlo svoje tažení směrem do Evropy. Od Sumerů pronikne do Egypta a později na jih starého kontinentu.